Návrat k normálu ve světové ekonomice nejdřív za dva roky. Ale i tak to bude jiný svět, říká politolog Kořan

Politolog Michal Kořan spolu s dvěma kolegy z USA a Dánska vypracoval šest scénářů vývoje světa s důrazem na změny v globální ekonomice, na digitalizaci a změnu dodavatelských řetězců. Ve think-tanku Global Arena Research Institute (GARI), který Kořan řídí, nyní zpracovávají globální velká data, pomocí nichž by tyto scénáře zpřesnili. V rozhovoru s HN popisuje Kořan hlavní trendy budoucího globálního vývoje a vysvětluje, jaké české firmy mohou v novém světě uspět nebo proč je možné, že ropné firmy se v budoucnu stanou motorem zelené ekonomiky.

HN: S kolegy jste napsali obsáhlý text s šesti scénáři vývoje globální společnosti a ekonomiky, kde věnujete velkou pozornost budoucnosti korporací, přerozdělení bohatství a roli státu v ekonomice. Váš think-tank GARI se věnuje zpracování velkých dat, na základě kterých odhadujete budoucí vývoj. Není však zhruba čtvrt roku, co svět žije v pandemii, příliš krátká doba na odhad trendu?

Na tom teď v GARI právě pracujeme. Z dat, která zpracováváme, je jasné - lapidárně řečeno - že nás nečekají lehké časy a ty nebudou mít krátkého trvání. V současné době pracujeme s datovými projekcemi různých hospodářských odvětví (jako například vývoj poptávky a ceny oceli, automobilový průmysl, doprava a letectví) do roku 2022 a v závislosti na modelaci jednotlivých parametrů vycházejí křivky globálního hospodářského vývoje ve tvaru od písmene L (tedy velmi pomalé, pokud vůbec nějaké ozdravení), přes písmeno W, U až k optimistickému scénáři s křivkou ve tvaru V. Nejoptimističtější projekce zatím říkají, že předkrizové hodnoty globálního hospodářského výkonu bychom mohli dosáhnout až ke konci roku 2022.

Modelace na základě dat ale nebyla vlastně cílem představených scénářů. Vzhledem k masivním nejistotám a otazníkům bylo naším cílem popsat a explicitně ukázat na představitelné možnosti vývoje a jaké faktory k nim mohou vést. S jejich pomocí budeme schopni si lépe představit možné scénáře, sledovat kontury a trendy, které naznačují, jakým konkrétním směrem se svět s koronavirem v patách vyvíjí. Datová modelace je cenná, ale do hry budou vstupovat zásadní nejistoty a neznámé, které se týkají tří oblastí a které budou pořádně hýbat s jakýmikoli datovými projekcemi.

Za prvé nám nadále zůstává utajena povaha viru, povaha jeho budoucích mutací a otázka (ne)úspěchu při tvorbě vakcíny. Za druhé reakce vlád, mezinárodních institucí a celého byznysového sektoru: bude převažovat cesta egoismu, ochranářství, nacionalizace, regionalizace, omezování rizik i za cenu dlouhodobé hospodářské stagnace/propadu, nebo se pokusíme o návrat k větší otevřenosti s potenciálně vyššími dlouhodobějšími zisky, ale s vyšší zranitelností vůči cyklickým epidemickým návratům?

Za třetí reakce společnosti: jak zahýbe celá situace s důvěrou v instituce, v politiku, v osobní kontakt, v cestování? Převáží snaha spořit a pracovat pro stabilnější zaměstnavatele (velké korporace či stát), nebo se společnost otřepe a odváží se pustit do riskantnějších osobních i profesních rozhodnutí? Zůstane v západních společnostech zachována důvěra v hodnoty a normy, které nás provázely posledních sto let? Tyto neznámé jsme identifikovali jako jedny z klíčových faktorů a kolem nich postavili těch šest scénářů. Datová práce bude následovat.

HN: Kdybyste na základě vaší studie měl něco poradit řediteli malé či středně velké firmy v Česku, který se rozhoduje o budoucnosti podniku, zda udržet, nebo propustit lidi, jak zacházet s finančními rezervami či půjčkami, na co by měl z globálních trendů, nikoli domácí politiky, vzít ohled především?

Záleží na konkrétním podniku, jak moc je zapojen do mezinárodní ekonomiky, a na povaze toho, co nabízí. Zde hlavní dělící linie spatřuji mezi podniky s vysokou technologickou/digitální přidanou hodnotou, průmyslem a službami. Bez ohledu na to, v jaké oblasti se podnik angažuje, bych si ale v období následujících dvou let počínal velmi konzervativně. Snažil bych se nalézt nejen způsob, jak se zabezpečit finančně pro případ dalších neočekávatelných výpadků příjmů, ale také bych se věnoval zajištění proti možným výpadkům v logistice a dodavatelských řetězcích, přemýšlel bych o investicích do bezpečného pracovního prostředí a automatizace a hledal způsoby, jak se vyrovnat s krátkodobými přerušeními provozu z důvodu bezpečnosti zaměstnanců. Za současných podmínek, kdy finanční rezervy vyschly či vysychají, je ale toto spíše ta pověstná "knížecí rada", protože to všechno stojí nemalé prostředky a ty právě chybí.