Zoufalý Ekvádor zavádí "koronavirovou daň", náklady na zápas s virem tak dopadnou na podnikatele a občany

"Mám před očima ta dvě zabalená těla na podlaze domu. Vypadala jako mumie. Připomnělo mi to, jak si pavouci vláknem omotávají svoji kořist," vyprávěla Ekvádořanka Bertha Salinasová BBC Mundo o tom, jak se nemohla domoci pohřbu pro její zesnulou sestru a švagra. Ze strachu z nákazy koronavirem mrtvoly raději obalila plastikem. Trvalo čtyři dny tropického vedra, než si pro rozkládající se ostatky přijela policie.

Nebožtíci do rakví z kartonu

V Guayaquilu se na přelomu března a dubna podobné příběhy odehrály ve stovkách rodin. V druhém největším městě Ekvádoru z obavy, že se jejich zaměstnanci nakazí koronavirem, přestaly fungovat pohřební služby, a tak se zhroutil systém odvozu mrtvol. Příbuzní těla po marném volání na pohotovostní linky dávali na ulici, aby tak úřady pohnuli k akci.

Až před Velikonocemi se státu po dlouhém přešlapování na místě povedlo ostudu, která se díky přeposílání otřesných videí šířila po WhatsAppu po celé Latinské Americe, konečně vyřešit s tím, že nebožtíci museli místo nedostatkových dřevěných rakví do kartonových a byly pro ně narychlo vytvořeny nové hřbitovy.

Mizerně fungovaly také nemocnice. Podle ministra zdravotnictví Juana Carlose Zevallose byla v Guayaquilu v ony kritické dny úmrtnost o 60 procent vyšší než normálně. "Je velká otázka, kolik z těch lidí skutečně zemřelo na covid-19 a kolik z nich je obětí kolapsu zdravotnického systému, který nezvládal přijímat pacienty s dalšími problémy," poznamenává k tomu Martin Smetáček, který v Ekvádoru dlouhodobě žije.

Pětatřicetiletý muž, který vede v jihoamerické zemi pivovar českých investorů Golden Prague, dodává, že situaci v Guayaquilu je nutno posuzovat opatrně, protože je součástí tvrdého politického boje mezi současným prezidentem Lenínem Morenem a jeho předchůdcem Rafaelem Correou.

Druhý jmenovaný žije v evropském exilu a minulý týden byl v nepřítomnosti odsouzen k osmi letům odnětí svobody kvůli systematické korupci, která vysála státní rozpočet dávno před covid-19.

Correa na dálku stále manipuluje veřejným míněním, v říjnu byl organizátorem částečně úspěšné indiánské rebelie a dnes kvůli Guayaquilu vyzývá Morena k rezignaci. Proto se objevují podezření, že některé záběry podlouhlých balíků házených do moře nebo pálených na ulici nemusí být mrtvoly, ale naaranžovaná propaganda proti aktuální vládě.

Kdepak kurzarbeit. V Ekvádoru firmy zachraňují stát

I bez ohledu na tyto dílčí pochybnosti je Guayaquil epicentrem pandemie v Latinské Americe. Z toho tři čtvrtiny případů připadají na Guayaquil a jeho okolí. Jenže u stovek rozkládajících se mrtvol, které policie se zpožděním vysbírala minulý týden, se nedělalo patologické ohledání, aby se určila příčina smrti, takže za statistiky nikdo nemůže dát ruku do ohně. Ale i podle nich má 17milionová země druhý největší počet obětí pandemie a čtvrtý největší počet nakažených na kontinentu hned za zhruba třináctkrát lidnatější Brazílií. V této statistice Ekvádor přeskočily Peru a Chile, protože na rozdíl od nich provádí málo testů (1580 na milion obyvatel).

Od poloviny března je Ekvádor paralyzovaný ve snaze zamezit šíření viru. Od druhé hodiny odpolední do brzkého rána platí úplný zákaz vycházení, volná dopoledne slouží k rychlému dokoupení potravin. "Jenže když zhruba dvě třetiny osob pracují v neformální ekonomice, kde často žijí ze dne na den, brzy jim dojdou rezervy. Když nebudou mít co jíst, vezmou klacek a půjdou do ulic. Vláda bude muset opatření brzy zmírnit, nebo stojí před rizikem velkých sociálních nepokojů," varuje Smetáček.

dvtv

V New Yorku kolabuje všechno. Je tragické to vidět v tak bohaté zemi, líčí Boehmová

17. 4. 2020

Ti nejchudší dostali od eráru na duben a květen speciální dávku 60 dolarů na měsíc, která jim jen krátkodobě pomůže z nejhoršího a zmírní riziko rabování. Ale na nějaké další aktivní opatření třeba na podporu místních podnikatelů v hluboké krizi stát nemá. V Ekvádoru zapomeňte na kurzarbeit nebo na podporu OSVČ.

Právě naopak – Moreno už tak těžce zkoušenému byznysu ještě přitíží. Podle plánu zveřejněného minulý pátek všechny firmy, které v loňském roce měly zisk nad milion dolarů, musí ve třech splátkách odvést pět procent svého zisku eráru. Takových společností je 1474 a exekutiva od nich očekává vybrat 516 milionů dolarů.

Alfredo je šéfem jedné z těchto firem, ale preferuje vystupovat pod smyšleným jménem a bez přibližování způsobu svého podnikání. "Tak zaplatíme to, i když nemáme moc z čeho. Všechny naše dojednané zakázky kvůli situaci ve světě teď stojí a nevypadá to, že se rozběhnou. Ale přitom podle našeho složitého pracovního práva musíme platit plnou mzdu, i když stojíme. Platy tu nejsou malé, ten minimální je téměř 400 dolarů. A propouštět je v Ekvádoru velice složité," krčí na dálku rameny Alfredo. Smířlivě dodává, že prezident, kterému jeho předchůdce nechal vyluxovanou kasu, neměl moc jiných možností, jak postupovat.

Pionýři koronavirové daně

Ekvádorská vláda "koronavirovou daní" neoholí jen úspěšné právnické osoby, dopadne i na střední třídu. Pokud se Morenovi podaří protlačit svůj plán parlamentem, budou muset ti, co vydělají mezi 500 až 600 dolary měsíčně, nově přispět státu dva dolary. S rostoucím platem stoupá i výše nového daňového odvodu, na kterém by se mělo za devět měsíců vybrat 695 milionů dolarů.

"Jsme jediná země na světě, která v současné situaci, kdy se vlády všude jinde snaží občanům i firmám ulehčovat, zavádí novou daň," zoufá si ústavní právník José Chalco Salgado z města Cuenca. "Prezident sice sobě a nejvyšším funkcionářům snížil na polovinu plat, ale v přebujelé byrokracii je mnohem více prostoru na šetření. Stejně tak právě nyní byl nejvyšší čas osekat zbytečné dotace na pohonné látky, když jsou globální ceny ropy tak nízké. Jenže Moreno nechce riskovat, že se kvůli tomu proti němu vzbouří indiáni jako loni v říjnu," dodává třicátník. Nutno dodat, že i oni přes své organizace opatření odmítají.

Právě ropa, která obyčejně tvoří polovinu exportních zisků země a tvoří třetinu daňových příjmů rozpočtu, přivedla Ekvádor ke krachu ještě před tím, než se koronavirus vydal z čínského Wu-chanu do světa. Kvůli sporu mezi Ruskem a Saúdskou Arábií klesla cena ropy k 20 dolarům. To pro republiku, která si dobře pamatuje bonanzu před desetiletím, kdy se barel pohyboval vysoko nad sto dolary, znamenalo šok. Už v únoru se říkalo, že bankrot je blízko. Stát má 65 miliard dolarů zahraničního dluhu a další "sekeru" se mu věřitelé zdráhají poskytnout. I proto, že má zpoždění se splátkami, které bude za stávající situace narůstat.

Pandemie zastavila cestovní ruch, který byl pro zemi především díky Galapágám, které jsou v přepočtu na obyvatele nejpromořenější oblastí, zásadním zdrojem příjmů. Také se v důsledku koronavirové paralýzy zpomalil, či přímo zastavil vývoz banánů, krevet a řezaných květin. Ekvádor, který očekává letošní hospodářský propad mezi třemi až sedmi procenty, se nahoru vlastními silami nemůže dostat. Nastartovat ho může jen planetární rozjezd, který by zvedl globální poptávku po ropě a dalších výše zmíněných exportních produktech.

Pokud bude covid-19 držet zeměkouli v šachu přes léto, znamená to pro Ekvádor, ale i celý region velké problémy spojené se sociálními nepokoji. To, že se Moreno ve funkci dočká konce svého mandátu v květnu 2021, je hodně riskantní sázka.

Všichni tři pro článek dotázaní muži vidí výhodu pro Ekvádor v tom, že má od tamní ekonomické krize v roce 2000 za oběživo americký dolar. To samozřejmě neumožňuje státu pružně jednat, devalvovat vlastní měnu, a tak uměle snížit cenu svého vývozního zboží a získat výhodu vůči konkurentům. Ale zároveň tak blahodárně blokuje pokušení politiků tak jako tolikrát v minulosti problémy vyřešit nadměrným vytištěním bankovek, jež by nebezpečně povolilo uzdu inflaci. Ať je u moci Pedro nebo Pablo, Ekvádořané k vládní moci mají pramalou důvěru a dolar vidí jako svoji poslední jistotu v nejistém světě.