Kurdka potrestaná za obraz tureckých vojáků ve zničeném městě je na svobodě. Tvořila i za mřížemi

Kurdská aktivistka Zehra Doganová má za sebou 600 dní strávených v tureckém vězení. Byla politický vězeň a seděla za obraz. Zatčena byla v červenci 2016 za to, že na plátně zachytila turecké vojáky a vlajky ve zničeném kurdském městě Nusaybin v jihovýchodním Turecku. Její práce jsou nyní vystaveny ve Francii a Kurdka poskytla rozhovor televizní stanici France 24.

Mladá žena v cele kreslila na trička, povlaky polštářů, na ručníky i na prostěradla. Štětce si udělala z vlasů spoluvězeňkyň, barvy z petržele, rajčatových slupek, kurkumy, rajčatového protlaku nebo čaje. Někdy malovala i vlastní menstruační krví.

Vězeňská cela není ideální ateliér, ale umělkyně, aktivistka a novinářka Doganová se nedala odradit snadno. Uvězněná byla nejen za plátno o zničení Nusaybinu, ale také za "teroristickou propagandu". Po deset let si totiž psala deník, v němž popsala útoky na toto město na syrské hranici. Trest si odpykala v Diyarbakiru, ve věznici "proslavené" v 80. letech mučením a brutalitou, a poté v Tarsu.

Její práce jsou k vidění v pařížském nakladatelství Edition des Femmes a svědčí o tom, že Doganová byla produktivní ve věznici stejně jako předtím na svobodě. Celu o 20 metrech čtverečních sdílela s několika desítkami žen i dvouletým dítětem a představa, že nebude moci kreslit, pro ni byla mučivá. Místo deprese ale přišla inspirace a tvorba. "Ateliér" si zřídila u špatně osvětleného schodiště, kreslila na noviny, cigaretový papír, někdy i na těla vězeňkyň. Prohledávala odpadky, aby získala barvivo. Dobrá byla kávová sedlina, sáčky vyluhovaného čaje, slupky brambor, šťáva z granátových jablek. Ostatní ženy jí samy nosily, co jim zbylo, dávaly jí ustřižené pramínky vlasů.

"V životě jsem nemalovala ničím tak vzácným," napsala Doganová z věznice v jednom z dopisů, které nyní vycházejí ve francouzštině. Když jí stráže práci zabavily, zoufala si, ale vždy se vzchopila a začala znovu. Psala povídky, komiksy a taky ručně psané noviny.

Před uvězněním dostala několik novinářských cen. Jako jedna ze zakladatelek kurdského feministického hnutí JINHA byla mezi prvními, kdo upozorňoval na útěky jezídských žen ze zajetí Islámského státu.

Ve vězení náruživě četla a pokoušela se spoluvězeňkyním přibližovat umění. V desítkách dopisů popsala každodenní život vězně - brzké vstávání, pravidla, která si ženy určovaly samy, hladovou kočku na střeše, nekonečné a mučivé vedro. Naskicovala celu, aby si její přítel venku dokázal přestavit, kde žije, v noci pozorovala hvězdy přes ostnatý drát. Spolu s ní byly v cele vesničanky, studentky, starostky, mnohé uvězněné taky po nezdařeném puči. Napsala o ženě odsouzené na tři roky a čtyři měsíce za to, že se na maškarní večírek oblékla jako partyzánka.

Jedním z námětů Doganové jsou Kurdky stále s rancem na zádech. Příběh 35 milionů Kurdů, žijících v Turecku, Iráku, Sýrii a Íránu, je totiž nekonečné harcování, zrady a zabírání domovské půdy. "Stále se stěhujeme s batohem. Snaží se nám vzít stát, umlčet nás, obrat nás o naši kulturu. Ohromuje mne, že přesto, že jsme jako národ vystaveni asimilaci a vraždění, naše dějiny, kultura i jazyk stále žijí. Život je těžký, ale jste-li Kurd, je desetkrát těžší," píše Doganová, která nyní žije v Londýně.

Nepřekvapilo ji, že Turecko považovalo stažení amerických vojáků ze severu Sýrie za zelenou pro svou invazi do oblasti kurdské správy regionu. Doganová má v plánu podpořit umělecký projekt v pobořeném syrském městě Kobani, chce v oblasti kurdské autonomní správy Rojava pomoci zřídit muzeum a také pokračovat v novinářské práci.

Její zatčení vyvolalo mezinárodní pozornost, podpořil ji například čínský tvůrce Aj Wej-wej i streatartový umělec Banksy, který na jedné zdi newyorského Manhattanu zpodobnil Doganovou za mřížemi. Umělkyně by si ale přála, aby se pozornost spíš než na ni upírala na celý kurdský národ: "Přeji si jediné - svůj národ svobodný".