Na vytříděném plastu ze Západu se v Indonésii vaří tofu. Potraviny i vzduch jsou plné dioxinů

V indonéském městečku Tropodo na východě Jávy se vyrábí ve 30 vývařovnách tofu, které je hojně konzumovanou místní potravinou a dobrým zdrojem bílkovin. Jako palivo kuchyně používají plast pečlivě vytříděný v USA a dovezený do Indonésie. Do ovzduší, ale také do potravinového řetězce, se dostávají nebezpečné jedy, k nimž patří i rakovinotvorný dioxin. Jak píše list The New York Times (NYT), o situaci ve své zprávě informovalo několik místních i zahraničních skupin ochránců životního prostředí, mezi nimiž byla i Arnika sídlící v Praze.

Dopad pálení plastů na okolí se zjišťoval kromě jiného z analýzy vajec snesených slepicemi v Tropodu, v němž žije 5000 lidí. Vejce obsahovala několik velmi škodlivých chemikálií včetně dioxinu, který může kromě rakoviny vyvolat poškození plodu i Parkinsonovu nemoc, píše se ve zprávě ochránců životního prostředí.

"Začnou to pálit brzo ráno a pokračují do večera. Každý den. Ve vzduchu je stále kouř. Těžko se mi dýchá," řekl čtyřiaosmdesátiletý Karnawi z Tropoda, v jehož sousedství je sedm vývařoven.

V jednom z analyzovaných vajec našli druhý nejvyšší obsah dioxinu ze všech testů provedených kdy v Asii. Prvenství patří vajíčkům sneseným ve vietnamském Bien Hoa, kde za války americká armáda skladovala toxický Agent Orange k ničení porostů, v nichž se skrývali bojovníci Vietkongu. USA nedávno zahájily desetiletý projekt, v jehož rámci má být oblast Bien Hoa toxinů zbavena. Stát to bude 390 milionů dolarů (devět miliard korun).

V Tropodu se odebírala vajíčka od slepic pana Karnawiho. Požitím jediného z nich se do organismu dostane množství dioxinu 25krát vyšší, než je denní dávka povolená v USA, a 70krát vyšší, než stanovují přísnější evropské normy. K měření dioxinů se používají vejce, protože se vychází z toho, že slepice hrabou zem a zobou z ní a toxiny se hromadí v jejich vejcích.

Většina občanů Západu třídí odpad s dobrým svědomím, že tím přispívá k ochraně prostředí. Mnoho z takto roztříděného odpadu je ale odvezeno do ciziny, kde se často podobně jako v Indonésii smíchá s místním k dalšímu použití. Z části se sice vyrobí například tenisky, avšak většina odpadu je už dále nevyužitelná v recyklačním oběhu a skončí na ohništích, jako je tomu v případě pecí v Tropodu.

Rozhovor

Maso a létání musí podražit, jinak je všichni dotujeme z daní, říká jeden z nejvlivnějších Zelených v Evropě

14. 11. 2019 ▪ 14 min. čtení

V Indonésii se odpad pocházející z ciziny v minulých dvou letech zdvojnásobil, protože Čína jej přestala dovážet. Ve Východní Jávě, jižně od druhého největšího města země Surabaya, funguje 11 drtičů papíru, v nichž se zpracovává dovezený papír určený k recyklaci. Ty nejdrzejší firmy zabývající se recyklací přibalují k papírovému odpadu plasty.

Plasty vytvářejí nechtěný odpad, k jehož náležitému zpracování není Indonésie vybavená.

Když se z balíků vytřídí nejlépe využitelný materiál, odešlou podniky zbytek do vesnice Bangun a tamní lidé pak v haldách hledají ještě cokoli využitelného. Všechny nezastavěné prostory v Bangunu jsou zavaleny hromadami odpadu, někdy i pět metrů vysokými. V místě žije 2400 lidí a do "třídění" jsou zapojeny téměř všechny rodiny. Podle etiket poznávají americké zboží, někdy se najdou omylem vyhozené dolary.

Po zevrubné prohlídce v Bangunu je pak odpad naložen na nákladní auta a odvezen ke kuchyním, do 30 kilometrů vzdáleného Tropoda. Řidič Fadil, který právě jednu takovou hromadu složil na tropodské ulici, říká, že to lidé potřebují jako palivo. Vozí tyto náklady už 20 let.