Část českých veřejných škol jde dnes do stávky za vyšší platy. Je to problematický podnik, ale šmahem ho odmítnout nelze. Ač je školským odborům možné vytýkat zpackanou taktiku, mizerné načasování, podivný oficiální důvod, nic to nemění na tom, že v základní věci mají pravdu: S českými učiteli se stále nezachází tak, jak by zasloužili. Pokud vláda tvrdí, že je školství její jednoznačnou prioritou a v programovém prohlášení vzletně píše, že "bez kvalitního školství nemá národ budoucnost", měla by alespoň držet slovo. A jestliže Andrej Babiš v lednu říkal, že se platy příští rok zvednou v průměru o 15 procent, měly se platy zvednout o 15 procent, a ne maximálně o 10, jak to vypadá nyní. Na nesplněné sliby jsou učitelé, kteří byli léta ujišťováni, že školství je prioritou, a skutek nakonec vždy utek, přirozeně hákliví. A nyní je vidět, že to umí dát najevo.

Je samozřejmě fakt, že současná vláda učitelům přidává. "V životě neměli pedagogové tolik peněz. V životě nikdy," durdí se Andrej Babiš, který stávku považuje za nesmyslnou. Technicky vzato má pravdu. Jenže zrovna tak je pravda, že platy pořád dostatečné nejsou. Pár čísel: Když příjmy pedagogů porovnáme s průměrnými platy v celé ekonomice, dosáhly loni 114 procent. To vypadá slušně, ale na druhou stranu je to jen návrat na úroveň roku 2008 před ekonomickou krizi. Navíc správnější by bylo porovnání platů s jinými vysokoškoláky. A tady je to čiré zoufalství. Podle OECD jsme mezi vyspělými zeměmi na úplně posledním místě. Zatímco český učitel si přijde na 64 procent platu průměrného vysokoškoláka, v Německu je to 100 procent, v Polsku 80 procent. Finančně vstřícněji se k učitelům stát chová i na Slovensku či v Maďarsku. Studie think-tanku IDEA uvádí, že pokud by měl být průměrný plat českých učitelů v poměru k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců srovnatelný s průměrem EU, musel by dosahovat zhruba 53 tisíc korun, ne pouhých 36 tisíc. Jinými slovy: I kdyby nakonec vláda dodržela svůj slib z programového prohlášení, tedy zhruba 46 tisíc do roku 2021, stále by byli naši učitelé v rámci EU hodnoceni podprůměrně. A podprůměrná by tudíž byla i motivace absolventů středních škol ke studiu na pedagogických fakultách. Takže protesty proti výši příjmů učitelů obecně nesmyslné nejsou.

A teď k tomu, za co školšké odboráře vyplísnit. Naprosto zpackali taktiku, takže ve finále to působí, že stávkují za malichernost. Neozvali se, když vyšuměl slib patnáctiprocentního zvýšení platů, souhlasili s 10 procenty. A najednou je tu stávka proti tomu, jak má být oněch 10 procent rozděleno. Tedy proti tomu, že učitelé mají dostat do tarifů osm procent a zbytek mají mít k dispozici ředitelé na odměny. Není divu, že odboráři nenašli podporu ředitelů škol, a lze předpokládat, že těžko budou pro tak chabě odůvodněnou stávku hledat podporu veřejnosti. Každý, kdo má ratolest ve školním věku, ví, že obrovským problémem školství je kromě nízkých platů i platové rovnostářství. To znemožňuje ředitelům ocenit nejkvalitnější učitele, které prostě potřebují. Výsledkem je například mizerná úroveň výuky jazyků na základkách. Rodiče, kteří si stěžují, často od ředitelů slyší: "A myslíte, že za tyhle peníze někdo opravdu dobrý půjde angličtinu učit?" Takže pokud se přidává, je v zájmu dětí, aby část šla do pohyblivé složky a ředitelé měli možnost nejlepší učitele motivovat. Ne aby výše platu byla jen odrazem počtu let za katedrou, jak si to představují odboráři. V tomto ohledu má pro změnu pravdu ministr školství Robert Plaga i Andrej Babiš.

Zásadní problém ale není v pár procentech do tarifů či odměn. Je v tom, na co upozorňuje IDEA: Česko na regionální školství vydává zhruba o třetinu menší podíl HDP, než je ve vyspělých zemích běžné. A pokud se už stávkuje, mělo by to být za celkovou změnu přístupu ke školství − na čemž by se odbory jistě shodly s řediteli škol i veřejností. Jestli se v programovém prohlášení vlády píše, že "investice do našich dětí jsou investicí do naší budoucnosti", měl by Babišův kabinet dostat v zájmu budoucnosti na srozuměnou, že musí pořádně přitlačit.