Evropskou centrální banku může poprvé řídit žena. Evropští lídři se shodli na Lagardeové

Prezidentkou Evropské centrální banky by se mohla stát Christina Lagardeová, jež nyní řídí Mezinárodní měnový fond. Nominovali ji v úterý prezidenti a premiéři zemí Evropské unie na summitu v Bruselu. Francouzka Lagardeová by tak nahradila dosavadního šéfa banky Itala Maria Draghiho.

"Jsem nominací na prezidentku Evropské centrální banky poctěna," uvedla Lagardeová v prohlášení. Rozhodla se, že po dobu nominace nebude vykonávat svou funkci v čele měnového fondu. Nominace Lagardeové bude nyní konzultována s dalšími evropskými institucemi.

Lagardeová tak případně převezme centrální banku ve složité situaci, neboť se jí nedaří udržet v eurozóně růst a zároveň inflace klesá hluboko pod inflační cíl. Minulý měsíc proto Draghi prohlásil, že je banka připravena sáhnout k dalšímu uvolnění měnové politiky, pokud se bude hospodářská situace eurozóny nadále zhoršovat. Investoři očekávají, že Lagardeová bude pokračovat v duchu Draghiho a nebude váhat s masivní podporou ekonomiky.

Lagardeová v roce 2012 podpořila Draghiho, jenž řekl, že udělá cokoliv, aby eurozónu udržel. Tehdy se skupina zemí platících eurem potýkala s dluhovou krizí. V roce 2014 zase nabádala centrální banku eurozóny ke kvantitativnímu uvolňování měsíce předtím, než se k němu banka nakonec přiklonila a začala skupovat dluhopisy. Minulý týden z pozice šéfky měnového fondu prohlásila, že světová ekonomika zpomaluje a centrální banky by na to měly reagovat.

"V žargonu finančníků se Lagardeová podobně jako Draghi řadí k takzvaným holubicím. Je tedy ochotna tolerovat i případné silnější inflační tlaky a uskutečňovat masivní a neotřelá stimulační opatření, která mají za každou cenu zabránit zabřednutí ekonomiky do deflačního pásma," říká Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund.

Volba Lagardeové podle Kovandy signalizuje, že většina lídrů zemí Evropské unie si nepřeje, aby měnovou politiku Evropské centrální banky určovali takzvaní jestřábi. Ani v dalším funkčním období tedy v čele banky nestane německý kandidát. Právě němečtí centrální bankéři jsou nejčastěji spojováni s jestřábím postojem, který je méně tolerantní k inflaci a současně nespatřuje tak intenzivní hrozbu v deflaci, zejména pak k deflaci poměrně mírné.

Lagardeová byla do čela fondu zvolena na konci června 2011 a funkce se ujala 5. července téhož roku. Stala se 11. šéfem fondu a vůbec první ženou v této funkci v historii instituce. Nyní by se také mohla stát první ženou v čele Evropské centrální banky. 

Francouzka si jako šéfka fondu vysloužila uznání za to, že se v americkém Kongresu podařilo schválit zásadní reformní program, kdy se více hlasovacích práv v rámci MMF přesouvá na Čínu a další důležité rozvíjející se země. Během jejího působení v čele MMF se fond například rozhodl o zařazení čínského jüanu do skupiny hlavních světových měn. MMF se pod jejím vedením podílel také na pomoci zadluženému Řecku, fond ze zúčastnil jednání mezi evropskými institucemi a Aténami.

Před nástupem do čela MMF za sebou měla Lagardeová bohaté zkušenosti z politiky. Od června 2007 byla čtyři roky francouzskou ministryní hospodářství, financí a průmyslu (jako první žena v této funkci a nejdéle sloužící ministr financí Francie od konce druhé světové války). Do vlády usedla poprvé v roce 2005 jako ministryně zahraničního obchodu, poté byla v květnu 2007 krátce ministryní zemědělství a rybolovu.

Jako ministryně financí si Lagardeová získala velký mezinárodní kredit. V roce 2008 ji časopis Forbes zařadil na 14. místo mezi nejmocnějšími ženami světa a v roce 2009 byla podle listu Financial Times nejlepším ministrem financí v eurozóně. Forbes ji také řadí dlouhodobě mezi desítku nejmocnějších žen světa.

Stínem nad její kariérou je soud, před kterým stanula kvůli sporné arbitráži z roku 2008, kdy byla francouzskou ministryní financí. Arbitráž tehdy přiřkla asi 400 milionů eur (přes deset miliard korun) podnikateli Bernardu Tapiemu v jeho letitém sporu s bankou Crédit Lyonnais. V prosinci 2016 soud rozhodl, že se Lagardeová skutečně provinila nedbalostí, trest ani záznam do trestního rejstříku ale nedostala. Hrozila jí přitom pokuta a až rok vězení. Bezprostředně po verdiktu jí vedení měnového fondu vyslovilo plnou důvěru.