Likvidace pětisethlavé obce Lidice začala brzy ráno 10. června 1942. Rozkaz k ní vydal státní tajemník úřadu říšského protektora SS-Obergrup­penführer K. H. Frank. Středočeskou vesnici vybral jako obětního beránka a symbol nacistické pomsty za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Pět dnů poté, co Heydrich podlehl zraněním, obklíčily Lidice jednotky SS, druhý den ráno začal masakr: 173 mužů bylo zastřeleno, ženy byly odvezeny do koncentračních táborů, odkud se mnohé nevrátily, většina dětí byla později usmrcena plynem ve vyhlazovacích autech, malá část jich byla poslána do Říše na poněmčení. Nacisté nechtěli jen potrestat obyvatelstvo za jejich údajnou spolupráci s odbojovými parašutisty, přáli si vesnici nadobro vyhladit. S pomocí benzinu, třaskavin a těžké techniky srovnali Lidice se zemí.

Nacistická diktatura se s tímto zločinem na rozdíl od mnoha jiných masakrů v okupované Evropě nijak netajila. Brutální konec Lidic, při němž okupanti připravili o život celkem 340 lidí, tak vzbudil velký ohlas v celém světě, zejména na západní polokouli, která s hitlerovským režimem neměla přímou zkušenost. Čtyři obce v Brazílii, Mexiku, Panamě a USA se rozhodly symbolicky znemožnit nacistický plán na výmaz Lidic z mapy světa, odhodily své původní názvy a přijaly jméno Lidice. V dalších zemích byly na Lidice přejmenovány městské čtvrti. Odpor proti nacistické zvůli projevilo i několik rodičů v latinskoamerických zemích, kteří po zmizelé středočeské vesnici nechali pokřtít své dcery.