Hlasování v Dolní sněmovně o poslaneckých návrzích, jak naplnit rozhodnutí voličů o odchodu Spojeného království z Evropské unie, mělo projasnit dosavadní zmatek. Co se však gruntu týče, vše zůstalo při starém. Poslanci sice schválili právně nezávazný návrh vylučující odchod bez dohody, pokud se však do konce března nevynoří kouzelná dohoda jak Afrodite z vln, uplatní se článek 50 Lisabonské smlouvy a na světě bude odchod bez dohody a i jeho těžko odhadnutelné, ale citelné ekonomické dopady.
Kličky s časem jsou ornamenty na podstatě. Naoko se jeví jako nejdůležitější schválený návrh, že takzvanou irskou pojistku týkající se hranice na rozděleném ostrově má nahradit "alternativní uspořádání", na čemž se shodl nebývalý počet stoupenců co nejměkčího i co nejtvrdšího brexitu. Premiérka Theresa Mayová tak může tvrdit, že disponuje dosud postrádanou většinou a že příslovečná mičuda je na východním břehu kanálu La Manche.
To je však řídký závoj, skrze nějž prosvítá, že ono "alternativní uspořádání" je floskule bez návodu, jak sloučit dva nesmiřitelné požadavky: zachovat hranici mezi Irskou republikou a Severním Irskem stejně prostupnou, jako byla po desetiletí, a zároveň udělat zřetelnou čáru mezi Evropskou unií, jejímž je Irská republika členem, a Severním Irskem jako součástí Spojeného království. Tento háček se nedaří odstranit ani ne tak proto, že Evropské unii se nechce otevírat již dosaženou dohodu. To by vyřešil dostatečně silný doprovodný text, ujišťující, že se irská pojistka míněná jako dočasné řešení nezmění v pověstný jeden furt.
Hlavní příčinou neochoty EU pohnout se tam či onam je dutost "alternativního uspořádání". Jinak řečeno Londýn ani více než dva a půl roku po referendu není schopen definovat, co vlastně chce a zda to, co chce, má spolehlivou většinu v parlamentu. Tam nyní vznikl jen příslovečný dopis Ježíškovi vzkazující, že poslanci si něco přejí, jen ještě nevědí, jak to má vypadat.
