Na Marsu přistála sonda InSight, má být stetoskopem na hrudi rudé planety. Prozkoumá její nitro

Americká sonda Mars InSight úspěšně dosedla na povrch Marsu. Po šesti a půl měsících cesty vesmírem prošla dramatickým brzděním o atmosféru s pomocí tepelného štítu, sestupem na padácích a nakonec zážehem malých brzdicích motorů (tzv. retroraket). Ty dovršily mimořádně náročný přechod ze závratné rychlosti 5,5 kilometru za vteřinu na nulu během pouhé čtvrthodiny.

Přistání na jiných tělesech sluneční soustavy je kritická fáze každé mise - a v případě Marsu to platí víc než kde jinde, protože většina sond pokus o sestup atmosférou nepřežila a úspěšných zatím bylo jen 40 procent. V NASA proto vsadili na stejný postup, jaký úspěšně předvedla sonda Mars Phoenix roku 2008. V pondělí večer se tedy ukázalo, že jde o technologii, která dá šanci zlepšit skóre příštích misí.

Data odeslané Mars Odyssey ukazují, že solární panely sondy InSight se otevřely a sbírají sluneční světlo. Vyplývá to ze zprávy, kterou NASA zveřejnil v noci na úterý na svém twitterovém účtu.

Na rozdíl od sond hledajících stopy života, jako je třeba současný rover Curiosity nebo připravovaný Rover 2020, se od InSight nečekají žádné přelomové objevy. Hlavním posláním mise je geofyzikální (nebo spíš marsofyzikální) průzkum nitra planety. Ale i ten s otázkou možností existence minulého života na rudé planetě souvisí: struktura jádra Marsu může odpovědět na otázku, proč nemá planetární magnetické pole jako Země a jestli ho měl někdy v minulosti. Magnetické pole chránící před kosmickým zářením se považuje za jeden z předpokladů existence života (i když není jisté, jestli je to předpoklad správný, protože některé primitivní a evolučně velmi staré mikroorganismy na Zemi prosperují i ve vysokých dávkách záření). Pro hledání života má klíčový význam také potvrzení nebo vyvrácení existence současné vulkanické aktivity a s ní souvisejících hydrotermálních systémů.

Na videu je záznam přímého přenosu z řídícího centra NASA.

Mars InSight je ve skutečnosti první výprava, která se podrobněji věnuje hlubinám planety, o nichž toho tedy není zatím moc známo. Současný model nitra Marsu předpokládá existenci žhavého železoniklového jádra o průměru přibližně 1800 kilometrů, které ale - na rozdíl od Země - obsahuje dvojnásobné procento nekovových prvků, především síry.

Jádro obaluje křemičitý plášť, který v minulosti byl zdrojem tektonické a vulkanické aktivity, dnes se však zdá být mrtvý, nebo alespoň spící. Mars zřejmě nikdy neměl kernou tektoniku, která vytváří a posouvá kontinenty na Zemi - a jedním z úkolů mise je odpověď na otázku, proč tomu tak je.