Jsme jednotní a silní, usnesli se šéfové států NATO. Pro Evropu je hrozbou Trump, který žádá zdvojnásobení výdajů na obranu

Severoatlantická aliance je jednotnější a silnější než kdykoliv dříve a je připravena ke všem krokům potřebným pro kolektivní obranu. V závěrečné deklaraci přijaté ve středu na summitu NATO v Bruselu to uvedli šéfové států a vlád 29 členských zemí bloku. Deklarace byla zveřejněna krátce před tiskovou konferencí generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga. 

V dokumentu se kromě jiného uvádí, že aliance je jednotná tváří v tvář výzvám představovaným agresivním postupem Ruska, nestabilitou v Africe a na Blízkém východě, jejímž důsledkem je terorismus, migrace a obchodování s lidmi. Mezi hrozbami jsou zmíněny také krize v Sýrii, dezinformační kampaně a škodlivé kybernetické aktivity.

Pohled na Twitter Donalda Trumpa přitom naplňuje diplomaty evropských zemí spíše zoufalstvím. Například v okamžiku, kdy se americký prezident na svém účtu ptal, jestli evropští členové Severoatlantické aliance "uhradí Spojeným státům to, co jim dluží?" Na mysli měl fakt, že evropští spojenci, až na výjimky, nevydávají na obranu domluvená dvě procenta hrubého domácího produktu.

Trump se mýlí – Evropané Američanům nic nedluží. Výdaje na provoz aliance platí, peníze určené na obranu nejdou do nějakého společného fondu, ale slouží pouze jako měřítko toho, jaký podíl svého HDP dávají členské země na své vlastní ozbrojené síly. Nikoliv na nějaké společné projekty. Kromě toho by měl každý z členů NATO dosáhnout dvouprocentního podílu výdajů na obranu až v roce 2024, nikoliv už teď. Ve středu dokonce vyzval americký prezident Donald Trump, že státy NATO by měly zvýšit výdaje na obranu na čtyři procenta. Bulharským novinářům to v Bruselu řekl bulharský prezident Rumen Radev. Následně Trumpova slova potvrdil i nejmenovaný představitel Bílého domu, uvedla agentura Reuters.

Trump ovšem zmiňovanou nepravdu opakuje stále dokola. A Evropané už ztratili naději, že by dokázali prezidentovi, který sám přiznává, že ho detaily nezajímají a vůbec nic nečte, skutečný stav věcí vysvětlit. "Podle mě Trump Evropu nenávidí … Je na Evropu alergický," řekl serveru Politico vysoce postavený zdroj z EU.

Trump NATO tvrdě kritizoval dávno předtím, než se stal prezidentem. A nejen tuto alianci – už od osmdesátých let minulého století tvrdí, že spojenectví, která Amerika po světě má, jsou jí k ničemu a jen na ně doplácí. Odborníci se mu čas od času snaží připomínat, že se "naváží" do mezinárodního řádu, který vybudovaly samy Spojené státy a který je, mimo jiné, jedním z pilířů jejich vlastní politické, ekonomické i vojenské převahy. Ale Trump neposlouchá.

Evropané tak můžou vůči Trumpovi právem cítit křivdu – ale rozhodně ne ve všem. Je pravda, že své výdaje na obranu po skončení studené války výrazně zanedbali. Po tlaku administrativy předchozího amerického prezidenta Baracka Obamy sice slíbili, že se postupně dostanou na domluvená dvě procenta HDP. Ale současné projekce ukazují, že tohoto cíle nedosáhnou zdaleka všichni spojenci. Česko na obranu dává zhruba procento HDP a cíl do roku 2024 podle všeho nesplní.

"Německo může těžko kritizovat Trumpa za to, že kritizuje Německo kvůli nízkým výdajům na obranu," upozorňuje pro HN Jana Puglierinová, analytička berlínské Společnosti pro zahraniční politiku (DGAP). "Podobná kritika zněla i od předchozích amerických prezidentů. Němcům víc vadí těžko přijatelný způsob kritiky, který Trump volí."

V kontextu nejistoty, kterou Trump pro budoucnost evropsko-amerického spojenectví představuje, je ale podstatná i jiná věc – Evropany děsí hrozba zániku tohoto spojenectví, ale nejsou jednotní ohledně toho, jak na ni reagovat. "Nikdy nepodceňujte schopnost zemí EU samy sebe rozdělit. A Trump, stejně jako Rusko nebo Čína samozřejmě dělají, co můžou, aby EU jednotná nebyla, protože proti takové EU pak mnohem snadněji prosadí svou," říká pro HN Steven Blockmans z bruselského Centra pro studia evropské politiky (CEPS).

Část zemí EU na čele s Francií tak tlačí na to, aby se Evropané přestali na NATO spoléhat tolik jako dosud. Chtějí, aby EU měla vlastní obranné schopnosti. Do obranné spolupráce se už pustily téměř všechny státy unie včetně Česka, vše je ale zatím jen v plenkách. Tato iniciativa, známá pod zkratkou PESCO, nemá sloužit k obraně evropského území – na to tu stále má být Severoatlantická aliance. Jde spíše o sdílení vybavení, případně o možné intervence mimo kontinent, například proti teroristům.

Jiné země EU, například státy střední a východní Evropy, se ale bojí udělat cokoliv, co by mohlo potenciálně oslabit vazbu na Američany. Podle nich by EU měla prostě počkat, až bude v Bílém domě sedět jiný prezident.

Jana Piuglierinová je přesvědčená, že státům EU nakonec nezbude než převzít větší díl zodpovědnosti za svou obranu. "Ne že by někdo chtěl zpřetrhat vztahy s USA. Ale panuje obava, že pokud EU nebude dostatečně silná, bude ponechána na holičkách." Puglierinová upozorňuje, že už pro prezidenta Obamu Evropa na seznamu priorit ustoupila do pozadí. Ze strany Američanů se tak dá i do budoucna čekat tlak na to, aby Evropané hráli v obraně větší roli. Byť si zánik NATO nepřejí ani oni – to, že musí dál fungovat, ostatně potvrdil i Trump.

Současná situace je ale pro Evropany každopádně především hrozbou. Washington, jejich klíčový spojenec, zpochybňuje pevnost vazeb, na kterých po desítky let spočívá bezpečnost Západu. Zároveň ale evropští členové NATO nevědí, jak přesně by na to měli reagovat.

"Potřebujeme jasnou shodu na tom, co považujeme za nebezpečí nebo jakým výzvám čelíme. Jedinou logickou odpovědí na změny americké politiky i na tlak Číny či Ruska nebo na ohrožení liberální demokracie, je podle mě shoda na tom, že společně jsme silnější," říká Puglierinová. Zdůrazňuje, že sbližování Evropy v otázkách společné obrany v žádném případě nemůže vznikat jako koalice proti USA. Podle ní by "měla být založena na vědomí, že Evropané by měli vzít do rukou větší díl zodpovědnosti za svojí bezpečnost".

Jenže úplná shoda na něčem takovém v Evropě momentálně není. I proto může být Trump pro evropsko-americké spojenectví tou největší výzvou, jaké tato aliance kdy čelila.