Otázky a odpovědi: Proč chce Katalánsko samostatnost? Jaký bude další vývoj situace ve Španělsku?

Vyhlásí Katalánsko skutečně nezávislost?

Předseda katalánské regionální vlády Carles Puigdemont v úterý uvedl, že výsledky referenda opravňují Katalánsko k tomu, aby se stalo nezávislým státem. Vyhlášení nezávislosti ale na několik týdnů odložil. Tento čas chce využít pro jednání s centrální vládou v Madridu, která s nezávislostí Katalánska nesouhlasí.

Katalánský parlament na žádost Puigdemonta schválil v úterý večer deklaraci nezávislosti s dodatkem o odkladu jejího vyhlášení. Dokument s názvem "Deklarace zastupitelů Katalánska" podepsalo 72 ze 135 poslanců, tedy všichni zástupci separatistických stran.

Nyní je podle katalánských představitelů "míč na straně Madridu". Pro španělskou vládu, ale i pro hlavní opoziční strany je však nezávislost Katalánska nepřípustná. Jak budou jednání vypadat a jak dlouho se povedou je proto zatím velmi nejasné.  

Může tomu Madrid ještě nějak zabránit?

Ústavní soud ve čtvrtek zakázal pondělní schůzi katalánského parlamentu. Zasedání je podle něj protiústavní, a pokud poslanci přesto zasednou a nezávislost odhlasují, přijdou o svá poslanecká práva a vystaví se hrozbě trestního stíhání.

Carles Puigdemont už v minulosti prohlásil, že je kvůli nezávislosti ochotný jít do španělského vězení. V pondělí se ukáže, kdo z poslanců jeho postoj sdílí také.

Španělský premiér Mariano Rajoy má navíc další eso v rukávu. Tím je dosud nikdy nepoužitý a vágně sepsaný článek 155 španělské ústavy.

Jeho výklad umožňuje Madridu, aby například převzal vládu v Katalánsku nebo nechal pozavírat katalánské představitele. Pro aktivaci článku však Rajoy potřebuje politickou podporu.

Použití článku 155 by možná nakonec vedlo jak k regionálním volbám v Katalánsku, tak k vypsání předčasných voleb v celém Španělsku.

Španělský premiér Mariano Rajoy slíbil, že země zůstane jednotná a má i podporu opozice. Za předsedu vlády se postavil předseda španělských opozičních socialistů Pedro Sánchez i šéf druhé nejsilnější pravicové strany Ciudadanos Albert Rivera, který vyzval k okamžitému omezení katalánské autonomie.

Existuje šance na smír mezi Madridem a Barcelonou? 

Není moc velká.

Katalánský premiér Carles Puigdemont sice v pondělí prohlásil, že je ochotný k dialogu s Madridem, ale na nárocích svého regionu dál trvá. Už v minulosti prohlásil, že je kvůli nezávislosti ochotný jít do španělského vězení. 

K ústupkům je podle svých slov připraven pouze tehdy, pokud centrální vláda umožní v Katalánsku nové mezinárodně monitorované referendum a stanoví časový harmonogram dalšího jednání ve věci možné nezávislosti. 

O tom ale Madrid odmítá jednat.  

Katalánský premiér taky vyzval Evropskou unii, aby se do sporu vložila jako prostředník. Reakce unijních představitelů jsou však zatím velmi opatrné. 

Jaké jsou další scénáře?

Albert Rivera, vůdce španělského hnutí Občané, které vládním lidovcům v centrálním madridském parlamentu poskytuje tichou podporu, vyzval k urychlenému konání předčasných voleb v Katalánsku, a to na základě článku 155 španělské ústavy.

Tento článek předpokládá, že centrální vláda převezme po rozpuštění regionálního parlamentu dočasně pravomoci tamního kabinetu.

Španělský premiér Mariano Rajoy doufá, že by separatisté mohli být ve volbách poraženi, ti by v nich ale naopak mohli posílit.

Není vyloučeno, že Madrid v případě další eskalace napětí vyšle do Katalánska další policejní posily, nebo dokonce armádu.

Premiér Rajoy ostře zkritizoval nečinnost katalánské policie Mossos d’Esquadra, která se referendu v drtivé většině případů nesnažila zabránit.

Jak velká je podpora nezávislosti v samotném Katalánsku?

Podle průzkumu společnosti Sociométrica z 1. září se pro nezávislost vyslovilo 50,1 procenta respondentů, 45,7 bylo proti.

Předchozí průzkumy naznačovaly nižší podporu stoupencům samostatného Katalánska.

Dá se ale předpokládat, že tvrdý postoj Madridu a policejní brutalita povedou k tomu, že pro nezávislost bude více obyvatel separatistického regionu.

Do ulic Barcelony už ale od referenda vyšli jak zastánci, tak odpůrci nezávislosti Katalánska. 

Co by Katalánsko vyhlášením nezávislosti získalo?

Katalánci by vyhlášením nezávislosti mohli teoreticky výrazně získali ekonomicky.

Katalánsko se podílí více než dvaceti procenty na HDP země a katalánský vývoz zajišťuje čtvrtinu celkového vývozu země. V souladu s tím zajišťují Katalánci i pětinu příjmů do státní pokladny.

V sedmiapůlmilionovém Katalánsku žije šestnáct procent populace Španělska. Rozloha Katalánska přitom představuje jen 6,3 procenta španělského území.

Nezaměstnanost v Katalánsku činí 13,2 procenta práceschopného obyvatelstva a je o čtyři procenta nižší než celostátní průměr.

Na čem zakládá Katalánsko svůj nárok na samostatnost?

Katalánci se odvolávají na existenci knížectví, vytvořeného ve 14. století.

V letech 1641-1652 zde byla vyhlášena republika. Za občanské války ve Španělsku z let 1936-1939 i dlouho po ní bylo Katalánsko jedním z hlavních center odboje proti diktátoru Frankovi.

Katalánština je mezinárodně uznaným jazykem. Šestačtyřicet procent Katalánců nicméně uvádí jako svůj mateřský jazyk španělštinu a jen 37 procent katalánštinu.

Průzkumy naznačují stoupající podporu myšlenky nezávislosti. Katalánsko je ekonomicky soběstačným regionem a Kataláncům se nelíbí, že platí velkou část svých daní za zbytek země.

Jak probíhalo nedělní referendum o nezávislosti?

Podle regionální vlády v Barceloně se referenda zúčastnilo 42,3 procenta oprávněných voličů.

Devadesát procent z nich se vyslovilo pro odtržení od Španělska, osm procent bylo proti.

Navzdory úporné snaze Madridu a masivnímu nasazení policistů přivezených z jiných částí země s cílem hlasování znemožnit se podařilo odevzdat hlasy v 3215 volebních místnostech.

Zablokovat se policistům podařilo několik stovek z nich.

Na 750 000 hlasovacích lístků tak nemohlo být sečteno, protože policie zabavila volební urny.

Bylo referendum legitimní?

Vláda v Madridu říká, že ne.

Španělský lidovecký premiér Mariano Rajoy po hlasování dokonce prohlásil, že se žádné referendum o sebeurčení katalánského národa nekonalo.

Madrid se opírá mimo jiné o rozhodnutí španělského Ústavního soudu ze 7. září, který plebiscit zrušil.

Soud odvolal navíc všechna rozhodnutí katalánského parlamentu týkající se hlasování.

Poslanci v Barceloně o den dříve schválili zákon, že referendum bude platné, pokud se pro nezávislost vysloví většina těch, kdo odevzdají svůj hlas.

Španělská ústava nepovoluje hlasování o odtržení od zbytku země žádnému z regionů, které by o to usilovaly.

Nejdříve potřebují souhlas centrální vlády a ten Katalánci nezískali.

Na jejich hlasování navíc nedohlíželi ani mezinárodní pozorovatelé, celkové počty tedy není možné ověřit. 

Jaké byly ve Španělsku reakce na policejní násilí, které si vyžádalo na 900 zraněných?

Katalánský premiér Carles Puigdemont na brutalitu španělské policie zareagoval slovy: "Teď má Katalánsko teprve právo vyhlásit nezávislost."

Policejní násilí a záběry lidí vlečených pořádkovými silami za vlasy po zemi a bitých obušky odsoudili opoziční socialisté i hnutí Podemos.

Zejména první z nich s nezávislostí Katalánska přitom nesouhlasí.

Reakce ze zahraničí - přestože řada z nich zároveň poukazovala na nelegálnost referenda - byly rovněž velmi kritické.

Proč se Madrid rozhodl zasáhnout tak tvrdě?

Katalánští separatisté dávají čím dál více najevo, že se budou řídit zákony odhlasovanými parlamentem v Barceloně, kde mají většinu.

Madrid se obává, že by separatistické tendence mohly zesílit také v dalších španělských regionech, mimo jiné v Baskicku a Galicii.

Zatímco ale Baskicko je podobně jako Katalánsko bohatou oblastí, Galicie je chudá.

Katalánci vyšli do ulic. Za nezávislost stávkují dělníci i fotbalové hvězdy