Macron vyhrál, ale Národní fronta sílí. Pokud selže, Le Penová znovu šanci nepromarní

Průzkumy veřejného mínění ve Francii se opět strefily. Novým prezidentem Francie se stane proevropský centrista Emmanuel Macron, který by v Česku kvůli svému nízkému věku nemohl ani kandidovat.

Macron, na kterého by si před rokem vsadil jen málokdo, má za sebou raketový nástup. Ani po nedělním vítězství v prezidentských volbách ale nesmí devětatřicetiletý politik usnout na vavřínech. Čeká ho vytvoření nové vlády a v červnu pak ještě parlamentní volby. A ty budou letos mimořádně významné, rozhodne se v nich, zda ambiciózní prezident získá v parlamentu většinu. Bez ní zůstane Macronův program z velké části pouze na papíře.

Musí sjednotit Francii

Macron ale nemá příliš mnoho důvodů k oslavám. Ve volbách dostal jen něco přes 65 procent hlasů. Nevyhne se tak srovnání s rokem 2002, kdy se nečekaně do druhého kola dostal otec Marine Le Penové, Jean-Marie Le Pen, nechvalně proslulý svými urážlivými výroky na adresu muslimů, židů nebo homosexuálů. Tehdy Jacques Chirac svého protikandidáta porazil na hlavu, a získal přes 82 procent.

Jenže od této doby se ale Národní fronta změnila. Le Penová, která po svém otci převzala vedení strany, jí naordinovala odklon od antisemitismu a rasistické minulosti a alespoň částečně se jí podařilo partaj "oddémonizovat".

Změnila se ale i Francie. Od socialistického prezidenta Francoise Hollanda pak jeho někdejší ministr hospodářství Macron přebírá zemi, jejíž ekonomika roste jen pomalu, nezaměstnanost se drží kolem deseti procent, zatímco odpor vůči jakýmkoliv změnám, jež by měly zemi modernizovat, přetrvává.

Nového prezidenta Francie, který se oficiálně ujme vlády do deseti dnů, čeká nesnadný úkol. A tím je sjednotit rozdělenou zemi, kde v posledních letech hluboko zakořenil odpor k tradičním stranám a frustrace z jejího směřování.

Populismus posiluje

Na rozdělení Francie na dvě části - tu optimistickou, které se daří a jež se dívá do budoucna s nadějí, a pak tu pesimistickou, která se potýká s odlivem pracovních míst, obavami z budoucna a vysokou nezaměstnaností - ukázalo už první kolo prezidentských voleb.

Zhruba polovina všech voličů v něm dala hlas euroskeptickým politikům s radikálními postoji a "rychlými" recepty na řešení aktuálních potíží, tedy Marine Le Penové, a krajně levicovému Jeanu-Lucu Mélenchonovi.

Macron se musí do budoucna "poprat" s hrozbou nárůstu populismu. Pod jeho hrozbou musí najít recept, jak probrat francouzskou ekonomiku z letité letargie a francouzské občany z hlubokého pesimismu.

Vyrovnat se bude muset se silným hlasem odborů, které změny, a to například co se týká přebujelého zákoníku práce, dlouhodobě odmítají.

Macron nesmí polevit

Nový prezident Emmanuel Macron už brzy projde zatěžkávací zkouškou. A tou jsou parlamentní volby, které se konají v červnu.

Macron několikrát slíbil, že do jeho hnutí Vpřed postaví kandidáty ve všech 577 volebních obvodech Francie. Často se ale bude jednat jen o málo zkušené a mladé lidí, kteří s politikou zatím neměli nic co do činění. A ti všichni se budou muset postavit tradičním stranám se silnou regionální základnou.

Ve Francii je obvyklé, že vítězný prezident získá i většinu tvořenou 290 poslanci v Národním shromáždění. A Macron ji navzdory složité startovní pozici bude mít na dosah. Podle prvního průzkumu společnosti OpinionWay pro týdeník Les Echos, jenž vyšel na sklonku minulého týdne, by mělo jeho hnutí Vpřed v červnových parlamentních volbách získat 249 až 286 křesel v Národním shromáždění.

Pokud je opravdu získá, tak mu už nebude nic bránit v tom, aby naplnil svůj reformní program a Francii rozhýbal. Pokud ale ne, tak hrozí, že se do historie Francie zapíše jako slabý prezident, pod jehož vedením bude země jen přešlapovat na místě.

Mnozí analytici se ještě před francouzskými volbami nechali slyšet, že největší hrozbou pro Francii není vítězství Marine Le Penové, ale možnost, že země v dalších pěti letech nepřijme žádné reformy.

Pokud Macron ve svém úkolu selže, tak populisté jen posílí. A Marine Le Penová svoji další šanci v roce 2022 už nepromarní.

A co čeká Národní frontu?

Marine Le Penová dovedla Národní frontu k historickému úspěchu. V roce 2002 její otec v druhém kole dostal 17,8 procenta hlasů, Marine Le Penové se ale podařilo obdržet přes 34 procent hlasů. Dostala se dokonce na dohled Elysejského paláce, nakonec ale neuspěla.

Vysoce postavení členové strany v posledních dnech neskrývali pesimismus. Marine Le Penová v televizní debatě naprosto selhala - nepodařilo se jí vyvést klidného Macrona z rovnováhy a místo svého programu voličům nabídla jen osočování a urážky.

Národní frontu nyní čeká období reflexe. Patrné je přitom pnutí mezi dvěma frakcemi ve straně. Tu první představuje Marine Le Penová společně s Florianem Philippotem, který působí jako viceprezident a současně i poradce Le Penové. Ta se například silně vymezuje proti Evropské unii a euru, naopak v sociálních otázkách je liberálnější.

Druhá frakce je ale konzervativnější především v sociální oblasti. Zosobňuje ji neteř Le Penové, Marion Maréchal Le Penová, která se před pár lety stala nejmladší poslankyní v moderních dějinách Francie. Ta je nejen osobně, ale i názorově blízká zakladateli strany, Jeanu-Marie Le Penovi.

Marion je například proti potratům a je vyhraněnější proti homosexuálům. Na rozdíl od své tety ale nevystupuje tak ostře proti volnému obchodu a euru.

Obě tyto frakce zřejmě čeká střet. Je dokonce možné, že z vedení strany budou muset odejít někteří dosud vysoce postavení členové. Mluví se například o zmíněném Philippotovi.

Ten v Národní frontě patří mezi nejhlasitější kritiky evropské integrace. Jenže obavy z odchodu z EU a potažmo i eurozóny znepokojují velkou část francouzských voličů - dvě třetiny Francouzů se dlouhodobě staví proti odchodu z eurozóny a návratu franku. A kvůli tomu Národní fronta přichází o cenné hlasy, které by jí v budoucnu mohly zajistit ještě silnější pozici na francouzské politické scéně.

A nejen to. Partaj možná čeká i změna jména. O přejmenování Národní fronty se ve Francii veřejně mluví už dlouho. Tím by se partaj alespoň navenek pokusila udělat symbolickou tlustou čáru za svou rasistickou a xenofobní minulostí. Z Národní fronty se tak možná už brzy stane Vlastenecká fronta.

Že stranu čekají změny, připustila i sama Le Penová. "Národní fronta se musí hluboce transformovat," prohlásila Le Penová krátce po zveřejnění výsledků nedělních prezidentských voleb. "Vyzývám všechny vlastence, aby se k nám připojili," uvedla.