Ožívá supervulkán na jihu Evropy, který kdysi vyhubil neandertálce. Následky výbuchu by byly srovnatelné s dopadem asteroidu

Nebezpečí, které hrozí světu od slavného supervulkánu Yellowstone, je populární i díky filmům, které na toto téma vznikly. Málokdo ale ví, že stejná časovaná puma tiká pod Evropou.

Slavné italské sopky Vesuv, Etna nebo Stromboli jsou pouhými prskavkami ve srovnání s téměř neznámým vulkanickým územím Campi Flegrei (v italštině Planoucí pole), jehož část leží pod hladinou Středozemního moře. V jeho nitru vře stejné jezero žhavého magmatu jako pod Yellowstonem - a v prosinci italští vulkanologové oznámili, že možná míří k povrchu.

"Campi Flegrei se blíží ke kritickému bodu, po jehož dosažení dojde k erupci," tvrdí zpráva vulkanologického týmu vedeného Giovanim Chiodinim z Národního geofyzikálního institutu v Římě. A vulkanolog Giuseppe De Natale dodává: "Následky by postihly celou planetu a byly by srovnatelné s dopadem velkého asteroidu."

Smrt z Planoucích polí

Campi Flegrei leží asi 35 kilometrů jižně od Vesuvu. Jde o kalderu s průměrem 13 kilometrů mezi pevninou a ostrovem Ischia.

Na souši leží jen menší část, ta ale nenechá nikoho na pochybách, že zdejší krajinu má na svědomí podzemní oheň.

Na mnoha místech unikají sopečné plyny nebo bublají bahenní sopky, uvnitř vnějšího valu je ještě jedna menší kaldera a řada kráterů i kráterových jezer, celá oblast se zvedá nebo klesá podle aktivity podzemního magmatického krbu. Roku 1538 tu po erupci vznikla celá sopka Monte Nuovo.

Stopy první velké erupce v této oblasti jsou staré 47 tisíc let, svou hvězdnou hodinu ale Campi Flegrei zažila před 39 tisíci lety.

Tehdy tu došlo k obrovské supererupci o síle sedmi stupňů VEI (Volcanic Explosivity Index - index sopečné výbušnosti), při které vulkán vychrlil přibližně 500 krychlových kilometrů sopečných materiálů, včetně popela a plynů, z toho asi 200 krychlových kilometrů tvořilo žhavé magma. Vulkanologové této události říkají Campanian Ignimbrite Eruption.

O rozsahu tehdejší zkázy dnes vypovídají jen nepřímé stopy: vrstvy sopečného materiálu se nacházejí od Grónska až po Kavkaz. Výbuch nepochybně měl dalekosáhlé následky v podobě dlouhodobých klimatických změn. A po výrazném ochlazení se změnilo i zastoupení rostlinstva a živočišných druhů v celé Evropě.

Vše nasvědčuje tomu, že právě tehdy začal pro neandertálce ústup ze slávy: místo kamenných nástrojů typických pro jejich hmotnou kulturu se začínají ve větší míře objevovat výrobky přímých předchůdců moderních lidí.

Definitivně sice neandertálci vymřeli až později, ale katastrofa, která nejvíc postihla právě oblasti, kde žili, nejspíš zasadila jejich populaci první velkou ránu.

Naši předkové přežili, protože žili na větší ploše a pravděpodobně byli lépe schopní se adaptovat na změněné podmínky.

Ani supervulkán na jihu Itálie před 39 tisíci lety svou kariéru neskončil: jeho další erupce před přibližně 12 tisíci lety vytvořila menší vnitřní kalderu. Stalo se to v době, kdy v Evropě ožily i jiné velké sopky (včetně málo známého, ale stále aktivního vulkánu Laacher v německém pohoří Eiffel) a kdy došlo k další výrazné klimatické oscilaci.

Vrtat, nebo nevrtat?

Flegrejská pole zatím naposledy ožila roku 1538, kdy tu při "menší" erupci vyrostla hora Monte Nuovo. Po dalším spánku trvajícím půl tisíciletí se supervulkán začal probouzet roku 1969. Od té doby se tu zemská kůra opakovaně zdvihá a klesá.

Jen během 70. let vulkanologové zaznamenali vzrůst nadmořské výšky povrchu o dva metry, což naznačuje rostoucí aktivitu obrovského magmatického krbu. Když se za pouhé dva roky (1982 až 1984) půda zvedla o celý metr, nechaly odtud úřady na čas evakuovat 30 tisíc lidí.

Italští vědci Roberto Isaia, Paola Marianelli a Alessandro Sbrana proto již dříve varovali, že k velké erupci by tu mohlo dojít v horizontu desítek let. Krizi by mohlo odstartovat i relativně malé zemětřesení, které by otevřelo cestu magmatu nacházejícímu se zřejmě nepříliš hluboko pod povrchem.

Nejnovější prosincové varování však upozorňuje na jiné nebezpečí: poměry v supervulkánu se blíží hodnotě označované jako CDP (Critical Degassing Presure). Po jejím dosažení by došlo k úniku plynů, zhroucení nadložních hornin a s největší pravděpodobností k superexplozi srovnatelné s těmi dávnými.

V souvislosti se vzrůstající aktivitou Campi Flegrei se znovu rozhořela diskuse okolo projektu vrtu do jeho nitra. Měl se uskutečnit v rámci projektu ICDP (International Continental Scientific Drilling Programme) a dosáhnout hloubky 3,5 až 4 kilometrů.

Umožnil by vulkanologům přesněji pochopit mechanismus fungování i stav supervulkánu a varovat v případě bezprostředního nebezpečí.

Odpůrcům tvrdícím, že vrt může být spouštěčem erupce, se roku 2010 záměr podařilo na čas překazit, přestože podle většiny odborníků katastrofa nehrozila. Po výměně vedení neapolské radnice byly vrtací práce obnoveny a v současnosti už pilotní vrt dosáhl hloubky okolo půl kilometru.

"Projekt vyhodnotil výbor sestavený z nejvýznamnějších vulkanologů a odborníků na geologické vrty," uvedl Stefano Carlino z Národního institutu geofyziky a vulkanologie v Římě.

"Jsme si jisti, že žádné riziko nehrozí."