Svět v roce 2017: Jakékoliv Trumpovo slovo či gesto vůči Rusku bude pro střední Evropu takřka životně důležité

Střední Evropa se v příštím roce bude podobně jako zbytek Evropy snažit přizpůsobit nové světové realitě s Donaldem Trumpem v Bílém domě, s Velkou Británií opouštějící Evropskou unii a s rostoucím vlivem pravicového populismu. Více než kdy jindy od roku 1945 bude v této situaci pro střední Evropu důležitý výsledek podzimních německých parlamentních voleb.

Střední Evropa, tedy státy visegrádské čtyřky, má totiž problém v tom, že se země po 25 letech snah o historické sblížení a vytvoření podmínek pro co nejužší spolupráci od sebe zase vzdalují s tím, jak v nich roste vliv a moc populistických nacionalistů. Německo ale bylo a je pro region klíčovým partnerem nejen jako hospodářská velmoc, na niž jsou všechny čtyři ekonomiky navázány, ale také jako evropský lídr. A středoevropské státy Evropu potřebují, i když třeba nyní jejich politické reprezentace vystupují euroskepticky. 

"K tomu, že střední Evropa držela posledních 25 let pohromadě, Německo určitým měkkým tlakem a posléze převzetím vedení zásadně přispělo – podporovalo rozšíření NATO a zejména EU, rozhodlo se uzavřít historické otázky, odmítalo exkluzivní integraci eurozóny a nakonec se stalo garantem zásadového přístupu EU vůči Rusku," domnívá se Vít Dostál, vedoucí výzkumu think-tanku Asociace pro mezinárodní otázky.

Podle něj se střední Evropa nyní svojí nevypočitatelností stala znovu spíš problémem než úspěšným příkladem a Němci nestojí o další komplikace. Pokud německé volby nevyhraje kancléřka Angela Merkelová, budou Středo­evropané muset své německé partnery o výhodnosti vztahů dost přesvědčovat.

"Při vítězství Angely Merkelové budeme mít další čtyři roky na to, abychom ukázali, že náš region je pro sjednocenou Evropu přínosem," řekl Dostál.

Středoevropské státy dělí přístup k uprchlické krizi, pohled na budoucnost Evropské unie, otázka další integrace eurozóny, udržení sankcí vůči Rusku nebo ochota vážně se zabývat východním partnerstvím EU, tedy vztahem ke státům, které jsou mezi EU a Ruskem. Budoucnost úzké spolupráce v rámci visegrádské čtyřky je tak otázkou.

S Donaldem Trumpem v USA budou země, které hodně sází na spojenectví v Severoatlantické alianci, jako je Polsko nebo tři pobaltské státy, řešit zásadní bezpečnostní dilema – zda a jak se spolehnout na evropské spojence. NATO má příští rok dobudovat svoje předsunuté posílené prapory a provádět další cvičení. Spojenci tak chtějí dát Rusku najevo, že jsou připraveni své členy bránit. Jakékoliv Trumpovo slovo či gesto vůči Rusku bude tedy pro střední Evropu takřka životně důležité.

Podobně důležité bude, jak se středoevropské státy zapojí do obnovy evropských institucí po brexitu a s nástupem pravicových populistů hlavně na západě kontinentu. Postkomunistické středo­evropské státy mají životní zájem na tom, aby evropská integrace pokračovala a fungovala, i když se často zásadně liší v názoru na to, jak hluboká a intenzivní má tato integrace být. Evropská unie by se proto měla stát pro obyvatele čitelnější a pochopitelnější.

"Pokud současné evropské elity odmítnou starostlivé hlasy o lepší legitimizaci rozhodovacích procesů v Evropské unii, které přicházejí také ze střední Evropy, pomohou tak k nástupu do vlády – hlavně na západě – těm silám, pro něž evropská integrace není žádnou hodnotou," domnívá se Mateusz Gniazdowski, zástupce ředitele polského think-tanku OSW.

První takovou zkouškou jsou prosincové rakouské prezidentské volby, po nichž se očekává razantní nástup populistické pravice reprezentované Stranou svobodných a možná i předčasné volby, v nichž by svobodní drtivě vyhráli. Příklad ze sousedství pak může táhnout před českými volbami.

A do volební kampaně se dostane také Maďarsko. Premiérovi Viktoru Orbánovi se podařilo v roce 2016 vytvořit kolem uprchlické otázky téma takřka o maďarském bytí a nebytí – což bylo ve značném rozporu s realitou, ale zvedlo to uvadající podporu vládnoucí straně Fidesz. Hlavním soupeřem Fideszu je totiž ultranacionalistický Jobbik, takže nelze vyloučit, že Orbán opět nepřijde s něčím podobně razantním, vybočujícím ze standardní evropské veřejné debaty, co mu ale pomůže získat hlasy nacionalistických voličů. Uprchlické téma tak ze střední Evropy nezmizí, i když tu jsou uprchlíků pouze desítky.

Paradoxně velmi dobrá je ekonomická předpověď pro země regionu. Podle výhledu Evropské komise má Polsko růst v roce 2017 o 3,4 procenta HDP, Česko o 2,6 procenta, Slovensko o 3,2 procenta a Maďarsko o 2,6 procenta. Pro srovnání, rakouská ekonomika očekává růst 1,6 procenta a německá 1,5 procenta. Maďarsko se v hodnocení ratingových agentur dostává zpět do investiční kategorie, naopak se o něco zhoršuje postavení Polska. Na Slovensku se bude stavět čtvrtá velká automobilka Jaguar Land Rover, která má být dokončena v roce 2018. Na ní se prakticky ukáže, co všichni zaměstnavatelé v průmyslu vědí už teď: v regionu chybí a budou chybět ruce na práci.

Za této situace bude na Slovensku a v Polsku pokračovat posilování pozic pravicových populistů. Středolevý Směr slovenského premiéra Roberta Fica bude ztrácet popularitu spolu se svým šéfem a do popředí se více dostane Slovenská národní strana (SNS) s Andrejem Dankem v čele.

Slovenští národovci se pod jeho vedením změnili v navenek konzervativní stranu s křesťanskými hodnotami a nacionalismem, který se pomalu stává v Evropě běžnou normou. Danko je nyní předsedou parlamentu, a když preference zvolna porostou, může se během příštího roku stát lídrem nejpopulárnější strany. "Pokud nějaký předseda strany řekne, že by nechtěl vyhrát volby a být premiérem, tak je neupřímný," řekl na podzim v rozhovoru pro časopis Týždeň.

Jeho kritici tvrdí, že s ním se vrátí mečiarismus, tedy období temného propojení státu a soukromého sektoru, neprůhledné privatizace a zneužívání tajných služeb. Danko se ale ukáže jako lepší alternativa k extremistům z Lidové strany Naše Slovensko, což jsou neonacisté, kteří se k překvapení všech dostali v březnu 2016 do parlamentu.

Pokud ekonomika poroste, ani Poláci se nebudou příliš znepokojovat pokračující vládou národně konzervativní strany Právo a spravedlnost. Čísla z druhé poloviny roku 2016 ale věstí zpomalení ekonomiky. Partaj bude možná měnit jednotlivé ministry, ale její šéf Jaroslaw Kaczyński bude pokračovat v řízení "ze zadního sedadla", nebude usilovat o oficiální vládní post. Tím pádem ani jen tak neskončí polský spor s Evropskou komisí o právní stát. Jenže mezitím vláda vymění všechny nepohodlné soudce Ústavního soudu, kterým končí mandát, takže problém, kolem kterého Evropská komise vede s Varšavou největší spor, se tak nějak vyřeší sám.

Středoevropské státy budou do velké míry pohlceny samy sebou a svými více či méně nacionalistickými politickými silami, než aby se aktivněji věnovaly evropské politice. Visegrád, jehož spolupráce bude v roce 2017 spíš skomírat, má nyní kvůli odporu vůči uprchlíkům v EU horší image. Jejich roli "špatných chlapců" ale v roce 2017 nejspíš přebije nástup populistů v západní Evropě a napjaté očekávání kolem výsledků německých voleb.