Zemřel vůdce kubánské revoluce Fidel Castro. Bývalému prezidentovi bylo 90 let

V noci na sobotu (v pátek 22.29 havanského času) zemřel vůdce kubánské revoluce a dlouholetý prezident Fidel Castro. Spekulace o jeho úmrtí se objevovaly opakovaně, ale tentokrát je zpráva potvrzena přímo z centra moci. Úmrtí oznámil ve státní televizi jeho bratr a nástupce Raúl Castro. Fidel Castro zemřel ve věku 90 let. 

Okamžiky bratří Castrů, jejichž vláda nad Kubou končí po šedesáti letech

Dalších 35
fotografií

Muž, který půlstoletí rozhodoval o všech aspektech života na Kubě, byl pro jedny totalitní vládce, pro druhé "garant důstojnosti a nezávislosti Kuby".

I po roce 2006, kdy předal ze zdravotních důvodů vládu svému bratrovi Raúlovi, zůstával Fidel Castro pro řadu Kubánců "líder máximo" – nejvyšší vůdce – a jeho slova pro ně byla téměř svatá, a to přesto, že v kubánských věznicích jsou stále političtí vězni. Castro byl i pro četné zahraniční příznivce ikonou revoluce, v jejímž čele v roce 1959 svrhl na Kubě diktátora generála Fulgencia Batistu.

"El comandante" Castro požíval respektu zejména v rozvojovém světě, kde oceňovali, že na Kubě zavedl neplacené školství i bezplatnou zdravotní péči a odstranil negramotnost; tamní ekonomiku však přivedl ke kolapsu. Příznivce získával jako věčný revolucionář bojem proti imperialismu, ale i osobním kouzlem. Mnohé fascinoval, když v lednu 1959 jako šarmantní mladý partyzán triumfálně vjížděl do Havany a na ramenou mu seděly dvě holubice (pro někoho to bylo znamení afrokubánských bohů orišů).

Ve službách i ve vleku Moskvy

Záhy však Castro jako kubánský nejvyšší představitel, jímž se stal v únoru 1959, začal budovat socialismus, znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. K trestu smrti či dlouholetému žaláři byli odsouzeni představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros. V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA a podporoval partyzánská hnutí v Latinské Americe a Africe. V polovině 70. let například ve velkém rozsahu zasahoval v Angole, zmítané tehdy občanskou válkou. Počet kubánských vojáků zde překročil 25 tisíc.

Zpočátku se Castro snažil o politiku nezávislou na Sovětském svazu, nicméně kolaps ekonomiky v polovině 60. let ho donutil přiklonit se definitivně k Moskvě. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr. Už roky předtím, v době, kdy v Kremlu vládl Nikita Chruščov, Castro sovětskou zahraniční politiku podporoval. Na Kubě vyrůstaly sovětské základny a snaha dopravit na ostrov rakety středního doletu, které by byly schopné ohrozit USA, se stala roznětkou kubánské krize. Castro byl přitom radikálnější než vůdcové v Kremlu a byl ochoten riskovat i rozpoutání jaderné války. 

Rozpad Sovětského svazu po roce 1991 však zasadil kubánské ekonomice další citelnou ránu, takže Castro slevil z dogmat, ovšem jen hospodářských, a nikoli výrazně.

Několikrát navštívil někdejší Československo. V červnu 1972 v Praze dostal Řád bílého lva I. třídy a čestný doktorát Univerzity Karlovy. Krátce se v Československu zastavil také v září 1973 a v listopadu 1986.

Dynastie pokračuje

Ještě na jaře 2006 se zdálo, že Fidel Castro bude vládnout do 100 let: pořád měl dost energie i na dlouhé projevy, v nichž plamenně hovořil o ideálech revoluce, ale také o počasí, sportu či třeba kampaních vybíjení komárů (jeho nejdelší projev trval v roce 1986 sedm hodin a deset minut). V červenci 2006 šokoval, když kvůli operaci trávicího traktu poprvé po 47 letech předal nejvyšší pravomoci bratrovi. I pak se ovšem často vyjadřoval v tisku k různým tématům, ale na veřejnosti se objevoval jen zřídka.

Syn plantážníka a jeho kuchařky Fidel Castro Ruz (narozen 13. srpna 1926) se už jako student práv v Havaně politicky angažoval nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok nato stanul na barikádách v Bogotě. V té době se také oženil s Mirthou Díazovou, s níž má syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru, která v roce 1993 emigrovala do USA.

Domácí národní povstání se Castro pokusil nejprve neúspěšně zažehnout 26. července 1953 útokem na kasárna Moncada ve městě Santiago de Cuba. Za účast na této akci byl odsouzen na 15 let do vězení, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně slavného Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl vítěznou partyzánskou válku.

Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech obtížné získat si srdce davu. Kuba byla tehdy rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích. Země byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Fidel Castro.