Schiaparelli na Marsu zřejmě havaroval. Mise je ale přesto úspěchem, raduje se ESA

Experimentální modul Schiaparelli se během středečního manévru před plánovaným přistáním na Marsu nechoval podle očekávání. Pravděpodobně se předčasně zbavil padáku, který měl zpomalit jeho rychlost. Navíc zážeh motorů brzdících raket, které měly modulu rovněž pomoci těsně nad povrchem Marsu snížit rychlost, trval příliš krátce.

Na tiskové konferenci to ve čtvrtek uvedla Evropská kosmická agentura (ESA), která doposud nedostala očekávaný signál, jenž by potvrdil přistání modulu na rudé planetě. Agentura zatím přímo neuvedla, že se modul rozbil, mnohé ale nasvědčuje tomu, že se měkké přistání nezdařilo.

Nevydařený reparát

Přistání modulu Schiaparelli bylo jen jedním z úkolů mise ExoMars Gas Trace Orbiter, hlavní cíl spočíval v navedení orbiteru na oběžnou dráhu planety - a to se podařilo. "Máme teď u Marsu výkonnou sondu, která je připravená plnit vědecké úkoly a podporovat budoucí misi ExoMars v roce 2020, " radoval se nad průběhem klíčového manévru nazvaného Mars Orbit Insertion Jan Wörner, generální ředitel ESA. "Přistání Schiaparelliho představovalo jen vedlejší úkol, jehož hlavním cílem bylo prověřit přistávací technologii pro ExoMars. Významné je, že máme k dispozici data z tohoto manévru, která nám umožní kvalitně připravit příští misi."

Modul Schiaprelli je pojmenovaný podle italského astronoma Giovanniho Schiaparelliho (1835 - 1910), který sestavoval mapy Rudé planety a proslavil se tvrzením, že na ní vidí umělé zavlažovací kanály. Sestupový modul má tvar disku velikosti golfového vozítka a i když jeho úloha byla především testovací, nese na palubě i několik vědeckých přístrojů určených ke zkoumání podmínek na povrchu. Baterie by mu měly umožnit činnost ještě dva až 8 marsovských dní (solů) po přistání. ESA se po tu dobu tedy bude snažit zachytit jeho signály. Podle původních záměrů měl být vybaven ruským radioizotopovým generátorem schopným pracovat až rok, z toho však později sešlo kvůli administrativním překážkám z ruské strany.

Pokud se Schiaparelli neozve, bude to už druhý neúspěšný pokus ESA o měkké přistání na Marsu. Koncem roku 2003 se v dunách Rudé planety ztratil přistávací modul Beagle 2, který tam dopravila sonda Mars Express. Později se podařilo jeho zbytky vyfotografovat z oběžné dráhy. Zdá se, že bezprostřední příčinou neúspěchu byla ztráta radiového spojení - za níž však stálo podfinancování, úsporná opatření a konstrukční improvizace. Britský ministr pro vědu lord Sainsbury roku 2005 nad zprávou vyšetřovací komise prohlásil, že Beagle 2 nikdy neměl být vypuštěn do vesmíru.

Předehra pro hledání života

Misi ExoMars Trace Gas Orbiter (obvykle uváděnou pod zkratkou TGO) společně připravily ESA a ruská kosmická agentura Roscosmos. Na projektu se měla podílet i americká NASA, ta však spolupráci ukončila roku 2013 v důsledku rozpočtových škrtů Obamovy administrativy. Sonda odstartovala 14. března letošního roku z ruského kosmodromu Bajkonur.

Schiaparelli se od ní oddělil 16. října, tři dny před uvedením na oběžnou dráhu Marsu. Samotná sonda poprvé vstoupila do atmosféry planety 19. října. Než zaujme definitivní oběžnou dráhu, čeká ji několik měsíců postupného brždění ve vysokých vrstvách atmosféry (tzv. aerobraking). Hlavním cílem mise je studovat atmosféru Rudé planety. Na prvním místě jde o mapování výskyt metanu, který zaznamenaly už dřívější sondy. Protože se tento plyn rychle rozkládá, musí se v atmosféře nějakým způsobem obnovovat, což je možné pouze v důsledku biologické nebo sopečné aktivity.

Dalším úkolem mise je prověření technologií pro budoucí výpravu ExoMars, kdy bude současně sloužit jako retranslační stanice přenášející signály z povrchu Marsu na Zemi. Celý program vyvrcholí vysazením šestikolového robotického vozítka ExoMars, které by mělo hledat život. Jeho start ze Země se však v důsledku finančních problémů stále oddaluje - zatím poslední zprávy mluví o roce 2020.