Co dělat, když pachateli trestných činů, jako byla páteční střelba v Mnichově, jsou věkem ještě děti, ptá se v komentáři Petr Fischer.
Násilí se frustrovaným mladým lidem jeví jako snadná cesta ven ze sociálních či existenciálních problémů.
Živé pokrytí událostí na sociálních a mediálních sítích pak pomáhá vytvářet psychózu strachu, které je potřeba se bránit.
Střelba v mnichovském nákupním centru Olympia má doposud devět obětí (včetně střelce), někteří zranění stále bojují o život. Tragickou hloubku celé události umocňuje fakt, že vrahem nevinných včetně dětí (potvrzena policií byla smrt patnáctileté dívky) byl osmnáctiletý mladík, tedy de facto také ještě dítě.
Když děti zabíjejí děti, svět se jeví jako zpropadené místo a mraky deprese a černých myšlenek houstnou. Ale to by byla vůbec ta nejhorší reakce na to, co se stalo. Propadnout se do beznaděje, z níž nejčastěji vyrůstají rychlé a zoufalé odpovědi, iracionální řešení.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení