Řecko nenašlo zastání u Bulharů ani Litevců. Jsme mnohem chudší, ale máme disciplínu, vzkázali Tsiprasovi

Mezi největší odpůrce jakéhokoli dalšího ustupování levicové řecké vládě premiéra Alexise Tsiprase v otázce obrovských dluhů patří nejchudší země Evropské unie. Ty podle listu International New York Times poukazují na to, že Řecko volající po pomoci a odpuštění části dluhů vyplácí svým obyvatelům mnohem vyšší důchody a platy než většina zemí ve východní, střední a jihovýchodní Evropě.

"Jsme mnohem chudší než Řekové, ale provedli jsme reformy," prohlásil v jednom z rozhovorů bulharský prezident Rosen Plevneliev, jehož země je nejchudším členem Evropské unie. "Když máte problém, tak ho musíte vyřešit, ne ho přehodit na Brusel či někoho jiného," řekl v reakci na to, že Tsiprasova levicová strana Syriza obviňuje Evropu z toho, že nechala Atény na holičkách. 

"My také chceme dávat více peněz na platy a penze, ale dodržujeme finanční disciplínu," řekl před týdnem v Bruselu bulharský premiér Bojko Borisov. "Jsem rozhodně proti průtahům a kompromisům," dodal.

V úvodních kolech vyjednávání o situaci Atén si řecký ministr financí Janis Varufakis postěžoval na to, že důchody řeckých penzistů jsou ořezány tolik, že již dále nemohou být sníženy. Jeho litevský kolega mu na to bez obalu odpověděl, že důchodci v jeho pobaltské vlasti musejí vystačit s mnohem nižšími částkami.

Pro srovnání, podle posledních údajů Eurostatu činí roční výdaje na důchody přepočtené na obyvatele v Litvě 472 eur (13 tisíc korun), což je méně než stejný přepočet v Řecku, který dosahuje výše 1625 eur (44 300 korun). Bulharsko v průměru vyplácí na důchodech 257 eur (7000 korun). Tato čísla jsou sice k roku 2012 a Atény od té doby důchody snížily, i tak ale zůstávají výdaje v přepočtu vyšší než v Bulharsku, Litvě, Chorvatsku, Lotyšsku či dalších zemích východní, jihovýchodní a střední Evropy, poznamenal International New York Times.

Zmíněná statistika značně komplikuje obhajobu řecké vlády, že Atény se staly obětí elitářského finančního a politického řádu, který je provázán s lakomými evropskými boháči v čele s Němci, že Řekové čelí velké humanitární katastrofě a že ostatní evropské státy by se měly složit na záchranu Řecka před bankrotem. Z pohledu chudších členů unie ale Řekové tolik netrpí, neboť tamní život s vyššími platy se jim zdá zkrátka lepší než jejich vlastní. 

Syriza tak přichází o podporu chudšího unijního tábora, o kterém předpokládala, že se v jejím střetu s bohatými severními zeměmi EU postaví na její stranu. Oporu v Evropě našla jen u většinou malých levicových uskupení, která se Syrizou sdílejí představu o tyranii chamtivých trhů, a u krajně pravicových bloků, jako je například francouzská nacionalistická Národní fronta Marine Le Penové. Krajní pravice potíže Řecka vydává za důkaz toho, že zřízení nastolené Evropskou unií se rozpadá.