Čínští boháči skupují odlehlé ostrovy. Založili klub, jeho členové "milují pláže a ležení na zádech"

Čínský podnikatel Lin Tung má rád západy slunce, kdy může odpočívat v houpací síti natažené mezi dvěma stromy na svém soukromém ostrově v Jihočínském moři a poslouchat dunění příboje. Nesnáším hluk a znečištění v přelidněných městech. Na ostrově je mi líp, prohlašuje podle agentury AFP Lin.

Lin vydělal jmění, když založil společnost na výrobu lékařského vybavení, a je jedním ze stále se zvětšujícího počtu majetných Číňanů, kteří si pořizují vlastní ostrovy. Dvaačtyřicetiletému štíhlému muži s šedivějící bradkou dělají starosti jen byrokratická omezení týkající se vlastnictví půdy. "Netroufám si na ostrově investovat, cokoli postavím, může být zbořeno," postěžoval si agentuře AFP.

V Číně je podle Linova odhadu nejméně 600 majitelů ostrovů, většinou se však jedná o společnosti plánující využití ostrovů k turistickému ruchu či rybářství. Roste však i počet jednotlivců, kteří si na ostrovech zřizují soukromé kluby ke schůzkám s přáteli či politickými činiteli.

Lin se počítá mezi elitní skupinu Číňanů, kteří si ostrovy kupují pro vlastní potěšení, a také založil první čínské sdružení majitelů ostrovů. Jeho členové "milují přírodu, pláže a také jen tak ležet na zádech a poslouchat hudbu", uvádí Lin.

Jednačtyřicetiletý právník Wang Jüe dojíždí z čínské finanční metropole Šanghaje na neobydlený ostrůvek o rozloze jeden kilometr čtvereční asi 40 kilometrů od pobřeží. "V noci na tomto ostrově vidíte oblohu plnou hvězd a měsíc stoupající na východě. To je úžasný pocit," říká.

Čína si dělá nároky na 7300 ostrůvků, které všechny vlastní vláda v Pekingu. Nový zákon z roku 2010 umožnil prodej práv na využívání pozemků na ostrovech s platností na 50 let.

O rok později východní provincie Če-ťiang uspořádala první "dražbu ostrovů". Jedna firma přitom zaplatila 20 milionů jüanů, v přepočtu 78 milionů korun, za kontrakt na neobydlený ostrov o rozloze více než 2,5 hektaru. Několik dalších provincií pak následovalo tohoto příkladu.

Podnikatel Lin Tung svůj nepojmenovaný ostrov u břehů Čuangské autonomní oblasti Kuang-si koupil v roce 2009 – tedy před přijetím zákona o prodeji ostrovů – a čelí tak možnému riziku vypovězení. V obavách, že o ostrov přijde, si Lin raději koupil další, a sice na jezeře, kde se cítí svobodněji.

Zájemce to táhne spíš k zahraničním břehům

S více než milionem dolarových milionářů má Čína spoustu potenciálních zájemců, kteří si mohou dovolit koupit kus půdy uprostřed moře, místní omezení ale mnohé Číňany táhnou k zahraničním břehům.

Nedávno se objevily zprávy, že Číňanka Wendy Wej-mej Wu koupila za 5,6 milionu dolarů, v přepočtu 135,6 milionu korun, novozélandský Slipper Island, na němž má k dispozici i přistávací a startovací letištní dráhy a obytné budovy.

Jiný čínský kupec zaplatil v loňské internetové aukci pět milionů jüanů, v přepočtu 19,5 milionu korun, za ostrov v souostroví Fidži.

"Správa soukromých ostrovů v jiných zemích je vyspělejší než v Číně," říká 31letý poradce v oblasti informačních technologií Grammy Leung. Sám dal minulý rok kolem 500 tisíc jüanů, v přepočtu 1,95 milionu korun, za ostrůvek o rozloze 1,6 hektaru na jednom z jezer v kanadské provincii Nové Skotsko.

Manažer společnosti Vladi Private Islands sídlící v Hamburku Manuel Brinkschulte uvedl, že Čína je nejrychleji rostoucím trhem této firmy, i když zatím ne největším. Pro příklad ukázal na svém telefonu fotografie čínského potravinářského magnáta, který si letos s manželkou vyrazil na výlet po řeckých ostrovech s vidinou nové investice.

Nakonec ale čínský podnikatel zavrhl slunné Středozemní moře a místo toho jedná o koupi skotského ostrova o ploše 140 hektarů, na němž je golfové hřiště a malý hotel. "Líbí se jim místa, která se radikálně liší od toho, co mají v Číně. Hlavně když široko daleko není nikdo k vidění," konstatoval Brinkschulte.