Vídeňský bulvár Ring má 150 let. Tamní paláce obdivovali Freud, Klimt, ale i Hitler

Je to pět kilometrů nádhery zdobící centrum Vídně jako vzácný náhrdelník. Ringstrasse, jeden z nejslavnějších bulvárů v Evropě, slaví 150. výročí. Rakouská metropole si připomíná toto jubileum několika výstavami, které ukazují, jak tato široká třída poznamenala historii města, a to jak v dobrém, tak i v tom horším směru. Napsala to agentura AFP.

Než se Ringstrasse stala jednou z hlavních turistických atrakcí metropole, snil o ní tehdejší rakouský císař František Josef I. V roce 1857 prohlásil, že jeho metropole potřebuje přeměnu odrážející její bohatství a lesk. Obrovské hradby obklopující město, které podvakrát odradily Turky, nikoli však Napoleona, byly zbořeny.

Císařská Vídeň se inspirovala soudobým projektem francouzského architekta barona George-Eugena Haussmanna, jehož jméno je spojeno s rozsáhlou přestavbou Paříže a přeměnou Mnichova uskutečněnou Ludvíkem I. Bavorským. 

Výdaje nebyly nijak omezovány a zainteresováni byli tehdejší nejlepší architekti jako např. Gottfried Semper, Theophil Hansen nebo Heinrich von Ferstel. A dostali volnou ruku. Vznikla novogotická radnice, novorenesanční univerzita, novoromantická opera a neoklasicistní parlament. 

K tomu je třeba připočítat impozantní Burgtheater, budovy-dvojčata Muzea přírodních dějin a Muzea historie umění, rozšíření císařského paláce Hofburgu či ministerstvo války. Všechny tyto tak rozdílné budovy vytvářejí unikátní monumentální atmosféru.

Ringstrasse, kterou je možno si nejlépe prohlédnout z tramvají, které jí projíždějí, "je jakýmsi muzeem architektury," říká historik Ranald Franz z Muzea užitého umění. "Bylo třeba ukázat světu, že Vídeň je mezinárodní metropolí," dodává.

A Ringstrasse skutečně byla hlavním dějištěm zlatých časů Vídně až do roku 1900. Její legendární kavárny přitahovaly intelektuální elitu, jako byl skladatel Gustav Mahler, otec psychoanalýzy Sigmung Freud, malíř Gustav Klimt a mnoho dalších. 

Mezi veřejnými budovami se tyčí okázalé paláce postavené pro novou třídu, která vyrostla díky rychlé industrializaci říše. Mnozí z nich byli Židé, například rodina bankéřů Ephrussiů, v jejichž bývalém paláci je dnes banka.

Ale jak vysvětluje Gabriele Kohlbauerová-Fritzová, komisařka budoucí expozice nazvané Ring, židovský bulvár, kterou pořádá vídeňské Židovské muzeum, toto bohatství bylo jen jakousi fasádou. "Vedle přepychového Ringu musely masy bojovat o přežití, Židé i ostatní," připomíná.

Většina cihel použitých na štukované budovy na Ringstrasse se vyráběla ve velkých továrnách, kde dělníci, často Češi, pracovali 15 hodin denně, sedm dní v týdnu za mizernou mzdu. Jejich otřesné životní podmínky a zklamání z průmyslové revoluce podněcovalo antisemitismus, citovala Kohlbauerovou-Fritzovou agentura AFP. 

Ringstrasse si symbolicky zvolil Adolf Hitler k oslavám připojení jeho vlasti k nacistickému Německu v roce 1938. Diktátor zde kynul davům z balkonu Hofburgu. O několik let později psal o okouzlení, které se ho zmocnilo, když třídu v roce 1906 spatřil, a zmiňoval se o "scéně z pohádek Tisíce a jedné noci". Budoucí tvůrce židovské genocidy často malovával budovy na bulváru, aby si zajistil živobytí. Poté, co dvakrát neuspěl v přijímacích zkouškách na akademii výtvarných umění.