11. den tureckých protestů: Policisté zahnali demonstranty slzným plynem

Turecká policie rozehnala v pondělí pozdě večer slzným plynem demonstranty, kteří v centru Ankary již jedenáctý den protestovali proti islámskému konzervativnímu režimu v zemi.

V úterý ráno použily slzný plyn i oddíly tureckých policistů, které začaly pronikat přes barikády na Taksimské náměstí v Istanbulu obsazené přes deset dní demonstranty. Informovaly o tom zahraniční agentury.

Stovky policistů za pomoci obrněných vozidel s vodními děly zaútočily na barikády, které demonstranti vybudovali v některých ulicích Istanbulu. Na Taksimském náměstí policisté použili podle očitých svědků velké množství granátů se slzným plynem. V první chvíli se ale nepřibližovali k nedalekému stanovému táboru demonstrantů.

Příslušníci zvláštní policejní jednotky již v pondělí večer zasáhli proti stovkám demonstrantů na honosné třídě Tunali Hilmi, která je uzavřena barikádami a kde od vypuknutí nepokojů v Ankaře 30. května dosud nedocházelo k větším střetům.

Premiérovi dochází trpělivost

Zaměstnanci restaurací se podle očitých svědků narychlo zavírali s klienty ve svých objektech, aby utekli před slzným plynem. Z podobných pondělních protestů v Istanbulu zdroje žádné incidenty nehlásily.

Turecké demonstranty neodradila tvrdá slova premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, který v neděli prohlásil, že jeho trpělivost má své meze a že účastníci protivládních demonstrací za vše zaplatí vysokou cenu.

Řady protestujících sice prořídly, nicméně i v pondělí setrvávaly hloučky mladých lidí na Taksimském náměstí v Istanbulu a dávaly najevo odhodlání k dalším protestům.

Podle pondělního sdělení nejmenovaného vládního zdroje se Erdogan chce sejít se zástupci některých protestujících skupin, patrně ve středu.

Lidé zpočátku protestovali proti zničení parku na istanbulském náměstí, který měl ustoupit výstavbě mešity. Poté už demonstranti v řadě tureckých měst vystupovali proti Erdoganově proislámské a autoritativní politice.

Hlavními požadavky demonstrantů se postupně staly rezignace premiéra, demise policejních šéfů Istanbulu a Ankary, propuštění zadržených a záruky svobody slova a shromažďování. Při protestech podle neoficiálních údajů zemřeli čtyři lidé a přes čtyři tisíce jich bylo zraněno.