Měsíc nechodí do školy a loví mince v řece. Indické děti se snaží získat peníze na jídlo

Od úsvitu do soumraku postává desetiletý Róhit Kumar u řeky Gandak ve východoindickém Biháru. Drží rybářskou udici, aby vylovil mince naházené do vody. Podobně jako on se několik set dalších hochů snaží dostat k penězům, které házejí věřící do řeky v době trhu, jenž se koná v Sónpuru. Trvá měsíc a je považován za největší trh s dobytkem v Asii. Po tu dobu hoši přestanou chodit do školy, protože musejí "lovit", napsal server BBC.

Róhit má těžké magnetické kovové kruhy přivázané k barevnému provazu a dává se do práce, která trvá od pěti hodin ráno do pěti hodin večer.

"Každý den vylovím tak 100 až 110 rupií (něco přes 30 korun). Maminku to vždycky potěší," vypráví. Jeho otec Šatrughan Singh je příležitostný dělník a pokud najde práci, vydělá za den zhruba stejné peníze. Róhit vylovené mince rodičům odevzdává a podílí se tak na živobytí šestičlenné rodiny.

Poprvé šel k řece před dvěma lety, když viděl, jak si tam ostatní odnášejí podivné udice. "Byl jsem zvědavý, šel jsme s nimi a naučil jsme se, jak se to dělá," vysvětluje Róhit. Půjčil si od matky deset rupií a slíbil, že večer jí za to dá zpět dvojnásobek.

Při zahájení prodeje dobytka se stovky tisíc hinduistů noří do vod severně od bihárského střediska Patny, na soutoku Gandaku a Gangy. S úctou a na znamení své víry do vody také házejí mince. Přihlížející hoši je sledují jestřábím zrakem a rychle své magnety házejí do vody směrem, kam letěl peníz. Podobají se přitom rybářům, nahazujícím sítě do moře.

Je mezi nimi i Rákéš Kumar. Jeho denní průměr je 150 rupií, za něž rodina nakupuje jídlo. Otec živí devítičlennou rodinu prodejem čaje na tržišti. "Já mám na provaze jen jeden magnet, takže to není moc účinné. Brzo si koupím nějaký větší, abych nalovil víc," plánuje si Rákéš.

Další z "rybářů" se jmenuje Krišna. Jeho úlovek je zhruba stejný jako v případě ostatních. Uznává, že práce není lehká. "Trávím na břehu deset hodin denně a upřeně sleduji házené mince. Některou chytím, ale nějaká mi unikne a dostanou ji přátelé," vysvětluje a ukazuje peníz, který právě vytáhl. Část úlovku si může nechat, takže si za něj kupuje na trhu sladkosti.

"Když trhy začínají, jsou tu stovky mladých lovců mincí. Používají k výlovu technologii, která se tady běžně používá," řekl Rádhešjam Panda, když sám prováděl u řeky náboženský rituál. Potřeby věřícím na břehu prodává Mahendra Babu a scenérii shrnuje takto: "Ti hoši mají možná různě velké magnety a provazy nejrůznějších barev, avšak jedno mají společné - jsou mimořádně chudí."