Označuje se za nejšťastnějšího člověka, jakého kdy věda mohla analyzovat. Podle klidného úsměvu Matthieua Ricarda, francouzského molekulárního genetika, který se stal tibetským mnichem, jsme v pokušení tomu věřit.
Tento dalajlamův důvěrník, který opustil vše, aby mohl žít v himálajské samotě, s radostí vysvětluje, proč může meditace změnit fungování mozku a vyvolávat pocity štěstí. Přesně tak, jako se zvedají činky, aby zesílily svaly.
"Je to úžasná sféra výzkumu, neboť to ukazuje, že meditace není jen pouhý stav blaženosti pod mangovníkem, ale že to zcela mění mozek, a tedy i naše bytí," vysvětluje Ricard agentuře AFP a granátově zbarvený šat mu vlaje ve větru.
Tento světoběžník, syn filozofa Jeana-Françoise Revela, tvrdí, že šťasten může být kdokoli, jde jen o otázku cviku.
Před čtyřmi lety neurolog Richard Davidson umístil na jeho hlavu 256 receptorů.
Scannery ukázaly, že v době meditace vyrábí mnichův mozek takové gamma vlny, které jsou spojeny s vědomím, pozorností, učením a pamětí, jaké dosud nebyly v žádné neurologické literatuře popsány, uvedl Davidson.
Lékařský výzkum také prokázal vyšší aktivitu jeho levé prefrontální mozkové kůry. To mu podle vědců dává více než běžnou schopnost dosahovat štěstí a omezovat šíření negativních vlivů.
Večeříval s nositeli Nobelových cen
Od roku 2000 je šestašedesátiletý Ricard členem Mind and Life Institute, který usnadňuje setkání mezi vědou a buddhismem.
Ne vždy ale jeden z nejuznávanějších univerzitních profesorů v oboru náboženství na Západě kráčel po cestě buddhistického osvícení.
Vyrostl mezi kreativními osobnostmi a myšlenkami pařížských intelektuálních kruhů, pod vlivem svobodomyslného otce a matky malířky Yahne Le Toumelin, která se specializovala na abstraktní akvarel.
"Večeřívali jsme s nositeli Nobelových cen. Bylo to fantastické. Někteří byli ohromní, jiní ovšem příliš složití," uvádí.
Když však v roce 1972 obdržel doktorát z buněčné genetiky na Pasteurově ústavu, vypravil se o prázdninách na severovýchod Indie do Dárdžilingu.
Dalajlamu doprovází do frankofonních zemí
Posléze se vzdal soukromého života a kariéry a usadil se v Indii, aby studoval buddhismus. O šestadvacet let později se proslavil knihou rozhovorů s otcem Mnich a filozof.
"Byl konec s klidem, protože kniha se stala bestsellerem. Najednou jsem byl znovu vržen do západního světa. Pak jsem napsal další dialogy s vědci a to vše nabývalo rozsahu. Pustil jsem se do vědeckého výzkumu a do vědy o meditaci," uvádí Ricard.
Ricard je přední osobností kláštera Žečhen v Káthmándú, kde žije. Svůj čas dělí mezi meditaci, vědecký výzkum a cesty s dalajlamou, jehož od roku 1989 doprovází do frankofonních zemí jako poradce a tlumočník.
Buddhismus se podle něj snaží odhalit mechanismus štěstí a utrpení. "Je to věda ducha," říká.
