SREBRENICA, 11. 7. 2005

Abdulah Purković stojí na chodníku před svou restaurací a ukazuje na prázdné okolní domy v ulici i na protějším svahu: "Tady se vrátil jeden, támhle dva, támhle taky jeden. Je nás tu jak prstů na jedné ruce. Do některých domů se prostě nemá kdo vrátit."

Jeho restaurace, kde se kvůli skvělé kuchyni a jediné možnosti, jak získat nocleh, zastavují novináři, diplomaté i "obyčejní" cestující, je ostrůvkem života v jinak prázdné Srebrenici. Východobosenském městečku, které zůstává symbolem genocidy v Bosně a hrůz války v bývalé Jugoslávii.

Právě před deseti lety se v úzkém srebrenickém údolí tísnilo téměř šedesát tisíc Muslimů obklíčených bosenskosrbskou armádou a chráněných pouze statutem "bezpečné zóny" a špatně vyzbrojeným praporem nizozemských sil OSN. 11. července 1995 bosenští Srbové zónu obsadili. Nizozemci jim kvůli neschopnosti vedení OSN a váhavosti své vlády nebyli schopni klást odpor.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se