Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Od chvíle, kdy v Británii vznikl speciální úřad pro kontrolu nad financováním politických stran - Electoral Commission - je o skandály spojené s podivnými dary docela nouze. "Politici přistoupili na to, že transparentnost je nezbytná," říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom Tony Stafford, který je v britské Electoral Commission zodpovědný právě za kontrolu financí politických stran a výdajů na volební kampaň.

Cítíte se být hlídacím psem průhlednosti financování politických stran v Británii a řekněme jejich celkové čistoty co se peněz týče?

Hlídací pes je možná trochu expresivní výraz, lidé si často myslí, že můžeme vyšetřovat cokoli. Zejména si to myslí političtí oponenti. Ale jsme regulátorem, což je v britské politice poměrně nový koncept. Ostatně i náš úřad je poměrně nový. Často lidem musíme vysvětlovat, co děláme a co už dělat nemůžeme, a není to vždy snadné.

Nesetkáváte se s tím, že politici nyní poněkud litují toho, že odsouhlasili vznik vaší komise, která jim nahlíží pod pokličku?

Myslím, že politici obecně přistoupili na to, že transparentnost je nezbytná. Ostatně i soupeřící strany se velmi zajímají o to, jak vypadá financování jejich konkurentů, a navzájem se tak vlastně hlídají. A je poměrně běžné, že se na nás sami obracejí s žádostí, abychom prošetřili něco, co se jim u jejich konkurence nezdá.

Takže občas sloužíte jako zbraň na politické protivníky?

Tohle riziko je tu vždycky. A opět to souvisí s tím, že musíme trpělivě vysvětlovat jak veřejnosti, tak politikům, co je a má být naše práce, co dělat máme a co dělat nebudeme.

Electoral Commission v Británii vznikla v roce 2000. Jak byste popsal stav, v jakém se problematika financování politických stran nacházela před tím? Pokud vím, o skandály rozhodně nouze nebyla.

Do té doby žádný zákon nepřikazoval zveřejňovat účty a tak to také zdaleka všichni nedělali. Neexistovala žádná nezávislá kontrola. A samozřejmě byly i skandály.

Například v době vlády Johna Mayora přicházely konzervativcům dary ze zahraničí, což je nyní zakázáno. Známý je případ, kdy nová labouristická vláda v roce 1997 přehodnotila svůj postoj a dala výjimku tabákovému průmyslu na sponzoring závodů Formule 1 a poté vyšlo najevo, že britský byznysmen a šéf závodů F1 Bernie Ecclestone straně věnoval milion liber. Strana mu později dar vrátila.

Na konci 90. let se pak strany shodly, že má vzniknout způsob, jak nezávisle kontrolovat jak kandidáty, tak politické strany. Snaha dostat pod kontrolu financování politických stran je myslím nyní celosvětový trend.

Co byste označil za ta hlavní a nejdůležitější pravidla pro financování a transparentnost politických stran?

Za zásadní považuji povinnost informovat o darech, které politické strany získávají. Před rokem 2000 vůbec nebylo jasné, odkud peníze stranám přitékají. Podstatné je i to, že peníze mohou stranám darovat jen osoby a firmy, které mají jasnou spojitost s Británií. Pak je řada pravidel spojených s výdaji na volební kampaně, které jsou také velmi důležité. Pravidelně také zveřejňujeme konkrétní sumy, které jednotlivé strany na předvolební kampaň vynaložily, což bývá vždy velmi vděčné mediální téma.

Vděčné téma je to i pro česká média. S tím rozdílem, že sumám, které oficiálně uvádějí české politické strany nikdo nevěří. Můžete tedy vysvětlit, proč je tak zásadní vědět to, kolik za kampaň strany skutečně platí a proč je dobré mít zákonem daný strop na tyto výdaje?

Na jedné straně je snaha o transparentnost na příjmové stránce, u darů politickým stranám, na straně druhé je transparentnost nutná i u výdajů. Podle průzkumů jde asi dvacet procent všech výdajů stran na předvolební kampaně, zbytek spolknou každodenní výdaje na provoz. Kontrola výdajů se tedy týká de facto jen několika týdnů předcházejících volbám a to, zda mít strop, či ne je do jisté míry filozofická otázka, kterou si musí zodpovědět i Česká republika.

Jak vysoký je limit v Británii?

Liší se podle typu voleb. Pokud jde o ty parlamentní, které jsou největší i nejdelší, vypočítává se limit podle toho, v kolika volebních obvodech mají strany své kandidáty. Pokud ve všech, pohybuje se maximální částka pod hranicí dvaceti milionů liber.

Na vašich stránkách lze najít řadu detailů a konkrétních údajů o financování jednotlivých politických stran. Jak ověřujete jejich pravdivost?

Máme pravomoc provádět audity stranických financí, máme své konkrétní postupy. Výdaje musejí strany také dokládat velmi konkrétními údaji, účty, stvrzenkami na veškeré výdaje už od limitu padesáti liber. Což je mimochodem u médií také populární. V roce 2005 se například hodně psalo o výdajích na kadeřníka Cherie Blairové (manželka tehdejšího premiéra Tonyho Blaira, pozn. red.), které byly součástí výdajů na kampaň.

Jak můžete politické strany za pochybení potrestat?

Donedávna jsme mohli udělovat jen poměrně nízké pokuty, či iniciovat vyšetřování pokud došlo k trestnému činu. Od prosince roku 2010 můžeme stranu, která nějakým způsobem poruší pravidlo vyzvat k nápravě. Pokud to neučiní, dostane citelnou pokutu bez toho, aby musel případ řešit soud. Ale je samozřejmě možnost se proti rozhodnutí k soudu odvolat.

Na vašem webu jsou k dohledání i konkrétní sumy, které darovali politickým stranám konkrétní lidé. Například spisovatelka J. K. Rowlingová darovala labouristům jeden milion liber, nebo známý podnikatel, který působí i v České republice, Lakšmí Mittal daroval stejné straně za pět let pět milionů liber. Hlídáte nějakým způsobem to, zda se takový dar později neodrazí na nějakém politickém rozhodnutí, přijetí zákona, které pak konkrétního podnikatele či jeho odvětví zvýhodní?

Máme za to, že tenhle problém řeší právě důraz na naprostou transparentnost. Ve chvíli, kdy je veřejně přístupná informace, kolik a od koho nějaké straně přišlo, každý si to pak může pohlídat a porovnat třeba právě s vládními rozhodnutími. Otázkou samozřejmě zůstává, zda je transparentnost dostatečná, nebo to, zda třeba po vzoru Spojených států nezavést i limit na maximální výši daru. Dnes můžete dát kdykoli jakoukoli sumu peněz.

Robert Břešťan


Snaha dostat pod kontrolu financování politických stran je nyní celosvětový trend.

"Stává se, že nás chtějí političtí protivníci využít jako zbraně na své oponenty. Pak nezbývá než vysvětlovat, co můžeme a co už ne," říká "hlídací pes" britské politiky Tony Stafford. Foto: Bloomberg

Související