Nepokoje v Tunisku přesvědčily prezidenta. Po 23 letech se vzdá úřadu

Obraz Tuniska jako země, která je na rozdíl od svých sousedů odolná vůči sociálním otřesům, se rozpadá. Země, kam každoročně míří i desetitisíce českých turistů, zažívá největší krizi od roku 1987, kdy v jejím čele stanul současný prezident Bin Alí.

Po několika týdnech pouličních nepokojů se ale zdá, že se situace uklidní a doposud neotřesitelná hlava státu ustoupí. Ve čtvrtek Bin Alí oznámil, že zakázal zásahovým jednotkám používat proti demonstrantům střelné zbraně a že už nebude kandidovat v příštích prezidentských volbách.

Navíc je ještě před rokem 2014, kdy mu vyprší mandát, ochoten vyhlásit parlamentní volby. Lidem také slíbil "úplnou" informační svobodu a přístup k internetu, který byl pro ně v této zemi dosud značně omezen, a také nižší ceny chleba, mléka a cukru.

Děkujeme, prezidente!

Jeho televizní vystoupení vyvolalo masové oslavy. V centru Tunisu, kde ještě nedávno policie střílela do demonstrantů, se v noci bez ohledu na zákaz nočního vycházení shromáždily stovky lidí. S tuniskými vlajkami nad hlavou volali "Ať žije bin Alí!" a "Děkujeme, prezidente!". Projíždějící automobily na oslavu troubily. Bezprostředně po prezidentově projevu se uvolnil přístup na oblíbené internetové servery, které předtím nechal režim zablokovat.

V chudých provinčních městech, která byla ohnisky protivládních demonstrací, zavládl po prezidentově projevu klid. V některých menších městech lidé rovněž vyrazili do ulic, aby prezidentovo rozhodnutí přivítali.

Na televizní diváky během prezidentova čtvrtečního projevu zvlášť zapůsobilo, že bin Alí místy zadržoval slzy a k národu hovořil poprvé místním dialektem, nikoli klasickou arabštinou.

Upálený mladík

Vlnu nepokojů, která stála život nejméně 23 lidí, vyvolala událost, kterou se režim dlouho snažil prezentovat jako ojedinělý incident. Ve městě Sidi Bouzid v tuniském vnitrozemí se 17. prosince upálil šestadvacetiletý mladík Muhamed Buazizí, když mu policejní hlídka opětovně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, protože ji prodával na tržišti bez povolení.

Zoufalý čin spustil lavinu pouličních protestů, protože s Muhamedem Buazizím se ztotožnily tisíce jeho vrstevníků , kteří prožívají podobný osud. Více než 70 procent nezaměstnaných v Tunisku má mezi 15 až 29 lety a pro mnohé z nich je frustrující, že nemohou najít práci, ačkoli absolvovali střední školu nebo dokonce univerzitu.

Sázka režimu na represi se minula účinkem, naopak dodala demonstracím nový rozměr. "Původně se jednalo o hnutí těch, kteří se cítili obětí nerovností, ale hluchota vlády jen zvýšila pocit frustrace, hesla zaznívající na ulicích se proto zpolitizovala," vysvětluje Chemaís Šamarí, bývalý poslanec a nyní člen výboru, který nese Buazizího jméno.