Tenhle spor zatím jenom doutnal v tiché válce mezi lékaři a rodiči, kteří odmítali své děti nechat očkovat. Brzy by se však měl rozhořet naplno a navíc na parlamentní půdě.

Půjde o dost zásadní otázku: Zrušit povinné očkování dětí a nastartovat tak třeba i postupný konec této lékařské metody?

„Baruška se narodila v prosinci 2006 jako zdravé donošené miminko. Do čtyř měsíců probíhal její vývoj normálně, ale v průběhu pátého měsíce absolvovala očkování proti šesti nemocem, jež bylo sice rozdělené na tři vakcíny, nicméně podané v jeden den. Desátý den po očkování začala Baruška po kojení z ničeho nic modrat a škubat sebou. Diagnóza zněla: epileptické záchvaty a hypotonický syndrom. Lékaři nenašli žádnou příčinu onemocnění a ani žádné vyšetření epilepsii nepotvrdilo. Rodiče však nepochybují o tom, že její potíže vyvolala očkovací látka,“ vypráví jeden z příběhů rodičů, jejichž děti měly mít zdravotní komplikace kvůli některému z povinných očkování Martina Suchánková ze sdružení Rozalio. To se už čtyři roky u nás aktivně snaží o naprostou dobrovolnost v rozhodování o očkování dětí.

Za odmítnutí očkování už nehrozí sankce

Česká republika je ve světovém měřítku očkovací velmoc. Proočkovanost populace je u nás téměř stoprocentní. Ve veřejnosti totiž víceméně vládne domněnka, že očkování je pro všechny děti povinné. Jenže loni v létě rozhodl Nejvyšší správní soud, že Gabriela a Vilém Čechovi – rodiče jiného dítěte, které mělo po jedné z vakcín nežádoucí reakci – nebudou za to, že odmítli pokračovat v očkováni, nijak pokutováni. Seznam povinných očkování totiž neurčuje zákon, ale pouze vyhláška.

„Rozhodnutí soudu tak částečně uzavřelo kapitolu totalitního přístupu zákazů a příkazů a dává českým rodičům více svobody, ale také odpovědnosti při rozhodování o zdraví svých dětí,“ komentoval rozsudek předseda Ligy lidských práv, která rodiče zastupovala, David Zahumenský.

Ministerstvo zdravotnictví tak připravuje novelu zákona, která se očkování týká a jež půjde v létě do parlamentu. Pokud vše ještě nezvrátí Ústavní soud. Jednotlivá očkování by tak nově měla být vymezena přímo zákonem, a hlavně by měla být povinná a za porušení by měly následovat sankce. O tom však musí rozhodnout parlament. Lze proto očekávat, že odpůrci povinného očkování se budou snažit ovlivnit poslance, aby očkování povinné nebylo.

„Podle vývoje v jiných západoevropských zemích je jasné, že se povinnost dříve či později zruší. Čím dříve, tím lépe. Je to pozůstatek totalitního režimu nařizovat lidem, co je pro ně a jejich děti nejlepší,“ říká Suchánková.

Vedlejší účinky a mýty kolem nich

Podstatou hnutí za svobodnou volbu v očkování není jen boj za svobodu jedince. Očkování má totiž podle odpůrců povinné vakcinace mnoho vedlejších účinků, které prý v některých případech převažují nad případným prospěchem.
Naproti tomu jenom výjimečně se v Česku najdou vědci nebo lékaři, kteří by očkování nehájili. Proč se tedy proti němu zvedá taková vlna odporu po celém světě?

„Na jedné straně za to mohou skutečně vedlejší účinky, na druhé mýty, které se na očkování v průběhu let nabalily. Je fascinující, kolik jich je,“ říká profesor imunulogie Václav Hořejší.

Jedním z nejznámějších mýtů, který má i v Česku mnoho zastánců, včetně Rozalia, je ten, že očkování je jednou z příčin autismu.

„Vinu na tom nese skupina amerických lékařů, která chtěla vydělat peníze na soudech s farmaceutickou firmou vyrábějící očkovací látky proti spalničkám. Šlo o takzvanou vakcínu MMR. Prokázalo se, že lékaři zmanipulovali fakta tak, aby to vypadalo, že mezi očkováním a diagnózou autismu je přímá souvislost. Problém je, že tato teorie mezitím začala žít svým životem a mnozí začali hledat jiné důkazy. Třeba, že příčinou je určité množství rtuti, která se ve vakcínách používá k zamezení bakteriálního růstu. Zjistilo se ovšem, že ta koncentrace je velmi malá a nemůže mít na zdraví významný vliv,“ vysvětluje Marek Petráš, dřívější technolog a šéf výroby očkovacích vakcín ve firmě Sevak, který se podílel i na vývoji některých vakcín.