"Víc než jen čajový dýchánek" chce vrátit zemi zpět Američanům

Podle průzkumů čeká demokraty prezidenta Baracka Obamy pořádný výprask. Vedle republikánů, kterým by politicky stačilo získat zpět aspoň jednu z komor Kongresu, je totiž v současné Americe ještě jedna síla. Hnutí Tea Party, které plánuje na znovupřevzetí "své země".

Co přesně to znamená? A od koho si ji kdo bude brát? Američané od Američanů?

Máme tu Sarah Palinovou, expertku na zahraniční politiku, která vidí ze své verandy Rusko. A Glenna Becka, klauna, co se na stanici FOX News dojme až k pláči, když celému lidu vysvětluje, že Barack Obama je socialista. To jsou lídři Tea Party?! Není tak divu, že její základnu tvoří popírači Obamova amerického občanství, skrytí či otevření rasisté, homofobové a křesťanští zaťatci, kteří by nejraději zrušili odluku státu a církve.

A všichni jsou to komičtí staromilci, kteří sami sebe vidí jako následníky statečných reků, již v roce 1773 vyházeli v Bostonu z britských lodí čaj do moře. Jenže ruku na srdce, dnešní teaparťané - nebylo to už tehdy spíše ničemné vandalství než hrdinná událost?

Pokud mluvíme o "širokém" občanském hnutí - vždyť k Tea Party se hlásí jen 18 procent Američanů a jen 4 procenta z nich někdy navštívila nějaké její shromáždění. To je pár milionů v třísetmilionovém národě... a to nevypadá jako široce rozjitřená Amerika.

Tak či onak lze Tea Party bagatelizovat a nevidět v ní krom projevů zloby už žádnou další ideu a sílu. Ale lze také něco jiného: pokusit se celé hnutí pochopit.

Začněme třeba mezi rozjitřenými občany, kteří si přišli před rokem promluvit s demokratickým senátorem Benem Cardinem z Marylandu o Obamově zdravotní reformě. V zástupu bylo možné spatřit plakáty s podobiznou prezidenta Obamy v turbanu s nápisem "Baracku Husajne, vrať se, kam patříš".

Ale většina přišla bez přihlouplých hesel. Zato ale věděla o dokumentu poukazující na neznalost Obamovy administrativy, jak za reformu s náklady v řádu bilionů dolarů hodlají zaplatit.

Nechtěné dědictví

"Co řeknu svému vnukovi, až mu předám tuhle zemi, a on bude chtít vědět, jak jsme to mohli dopustit?" zeptal se pak senátora jeden z diskutujících v sále. Základní pochyba, která v publiku převládala, a jež nepřišla až s výdajovou politikou Baracka Obamy, ale byla tu už za hospodaření George Bushe.

Obamova vláda pak tuto základní obavu - že USA definitivně a nevratně scházejí z cesty, kdy člověk na sebe bere osobní zodpovědnost, odměnu za práci, ale i podíl na neúspěchu - jen dále prohloubila. A jak dodává politolog a historik Jonathan Haidt, v principu zde k povrchu vystupuje fundamentální rozpor mezi původní etikou protestantské Ameriky a liberálními korekcemi, které se snaží různé skutečné i domnělé nespravedlnosti ve společnosti kompenzovat státními zásahy.

Což jinými slovy říká i novinářka listu The New York Times Kate Zernike ve své knize Boiling Mad: Inside Tea Party America. "Lidé Tea Party, to jsou lidé ze střední třídy, kteří velmi tvrdě pracovali, aby si toto své postavení vydobyli. A mají pocit, že jejich daně jdou na podporu těch, kteří tak tvrdě nepracují. Nepřesvědčuje je argument, že musíme poskytnout zdravotní péči či jiné veřejné výhody potřebným," tvrdí autorka.

Její popis "střední třídy", coby podstaty Tea Party, potvrzují i průzkumy. Většinově jde o bílé Američany nad 45 let věku, se silným zastoupením seniorů nad 65 let. Osobitým fenoménem hnutí je vzestup "konzervativních žen", v čele s bývalou guvernérkou Aljašky Sarah Palinovou.

Avšak ani samotní členové hnutí se nedomnívají, že Palinová by se mohla ujmout vůdčí role, například jako prezidentská kandidátka v roce 2012. Její osoba nás spíše vrací k otázce vnitřní rozbitosti (a vnější nesrozumitelnosti) Tea Party.

Daně jako druh loupeže

Nelze vyloučit, že bez organizační struktury a vůdčí osobnosti Tea Party ztratí drajv. Jenže hnutí už mezitím výrazně ovlivnilo americkou politiku. Do nadcházejících voleb vysílá své vlastní kandidáty, zdaleka důležitější je ovšem obecnější dopad Tea Party na Republikánskou stranu a její voliče.

Nebývale motivuje celou republikánskou základnu, předvolební průzkumy nepamatují tak velkou propast mezi zaujetím republikánů a vlažností demokratického voličstva. Naruby se zde vrací dva roky stará situace, kdy Obamova kandidatura vyburcovala jednu část Ameriky, aby jeho politika teď probudila tu druhou. Stejně jako tehdy, i nyní jde o v principu o to samé - o aktivní víru, že věci lze změnit.

V té nejobecnější rovině je pak Tea Party jasným důkazem, že středopravá Amerika je stále protiváhou Ameriky levicově liberální. Že Obamův volební úspěch nebyl definitivním posunem, ale akcí, které vyvolala silnou reakci. "V podstatě hnutí je pocit, že je nemorální, či přímo loupežné brát jedněm daně, aby z toho jiní měli zisk," charakterizuje to reportérka Kate Zernike.