Nové svědectví o zkáze Titaniku: Bohatý Angličan měl ve člunu přednost

Téměř století po potopení Titaniku se objevil písemný dokument, který na osudu několika cestujících ukazuje, jak vypadaly poslední chvíle "nepotopitelné" lodi.

Svědectví po letech podala cestující první třídy Laura Francatelli, která tehdy byla sekretářkou Sira Cosmo Duff-Gordona a jeho ženy Lucy Christiany a v polovině dubna roku 1912 s nimi vyplula na palubě Titaniku z britského Southampton do New Yorku.

Laura Francatelli zaznamenala své svědectví ve formě místopřísežného prohlášení, které až do její smrti v roce 1967 uchovávala mezi svými písemnostmi. Poté se dokument dostal do rukou soukromého sběratele, který se ho nyní rozhodl prodat v aukci. Aukční sín při té příležisti obsah listiny zveřejnila. Zprávu o tom přinesl server Mail Online.

Najednou byla v kabině voda

Sekretářka, jíž v roce 1912 bylo 31 let, popisuje, jak do její kabiny vběhl kdosi z posádky a se slovy, že jde pouze o předběžné opatření a nikoliv o poplach, jí podal záchranný kruh. Žena záhy zjistila, že na podlaze kabiny je voda. Vyběhla proto na chodbu a ve vedlejších kabině vzbudila Sira Duff-Gordona a jeho ženu. Společně pak vystoupili na palubu.

"Podívala jsem se na moře a bylo mi jasné, že máme k hladině blíže než večer. Řekla, že se potápíme. A Sir Duff-Gordon mi na to řekl: Nesmysl," uvedla žena.

Trojice se snažila dostat do některého ze záchranných člunů, ale protože nastoupit směly jen ženy a děti a oni se nechtěli rozdělit, zůstali na palubě.

"Pak nás spatřil jeden z důstojníků a nabídl nám všem místo v menším člunu. Ten důstojník se obrátil na Sira Duff-Gordona se slovy 'Bude mi ctí, když nastoupíte', vzápětí nás spustili na moře a my rychle odplouvali od potápějící se lodě," líčila události Laura Francatelli.

Vykřiky a najednou byla všude tma

Další část svědectví pak popisuje poslední minuty před potopením Titaniku: "Veslovali jsem od lodi, pak jsme ne chvíli zastavili a zase veslovali dál. Byli jsme už dost daleko, když celá loď začala mizet pod hladinou. Slyšeli jsme výkřiky a ječení. Nevím, jak dlouho to trvalo. Najednou byla všude tma. V našem člunu sotva kdo promluvil, několik lidí se modlilo. Nikdo nemluvil o tom, že bychom se měli vrátit pro lidi, kteří zůstali na hladině."

Všem byla zima, Laura Francatelli uvedla, že jeden z námořníků jí třel kolena, aby jí pomohl se zahřát. Většina lidi se choulila na dně člunu a třásla se chladem. Pak, zhruba po dvou hodinách, je objevila loď Carpathia, která zaslechla volání SOS vysílané z Titaniku, a vzala je na palubu.

Dokument ovšem také potvrzuje, že ve člunu bylo víc členů posádky než cestujících. A že byl zrychleně spuštěn na hladinu, ačkoliv v něm bylo místo pro dalších 40 až 50 lidí.

Potopení Titaniku nepřežilo 1517 cestujících a členů posádky.