Za zkázu Titaniku mohl kormidelník. Otočil loď špatným směrem, tvrdí kniha

Zkázu parníku Titanic má prý na svědomí jeho kormidelník, který ve zmatku omylem nabral špatný kurz. Druhý důstojník Charles Lightoller, jenž byl jediným z přeživších, který znal přesný běh událostí, prý tato fakta při vyšetřování na obou stranách Atlantiku zatajil a jeho vzpomínky se staly rodinným tajemstvím.

Až nyní je zveřejnila jeho vnučka Lady Pattenová, z jejíž knihy cituje britský deník Telegraph.

Staré a nové povely

Chyba při první a zároveň poslední plavbě parníku na trase z britského Southamptonu do New Yorku v roce 1912 podle její knihy souvisela s tím, že v té době námořní plavba prodělávala významné změny - z plachetnic se přecházelo na parníky. Tato změna znamenala i změnu manévrovacích systémů a zavádění nových povelů. Část posádky Titaniku prý byla zvyklá na staré typy povelů na plachetnicích, takzvané Tillerovy příkazy, část znala moderní Rudderovy rozkazy - oba systémy se od sebe zásadně lišily.

Když první důstojník William Murdoch spatřil ledovec ve vzdálenosti dvou mil (přes tři kilometry), kormidelní poddůstojník Robert Hitchins si jeho pokyn "hard a-starboard" vyložil špatně. Otočil loď doprava místo doleva, ale i když byl okamžitě na chybu upozorněn, už bylo příliš pozdě a srážce s ledovcem se nedalo vyhnout.

"Kormidelník zpanikařil. Skutečným důvodem srážky, který předtím nikdy nevyšel na světlo, bylo to, že kormidlem otočil na špatnou stranu," vysvětluje Pattenová. Její dědeček Lightoller srážku nesledoval, ale zúčastnil se posledního dramatického setkání důstojníků krátce před potopením lodi. Právě tam se dověděl o fatální chybě, ale i tom, co se stalo potom na palubě.

Loď mohla zůstat na hladině

Bruce Ismay, šéf společnosti The White Star Line vlastnící Titanic, trval na tom, aby kapitán pokračoval v plavbě. O deset minut později už parník klesal ke dnu. Pokračování v plavbě přidalo totiž na tlaku vodě, která dovnitř proudila proraženým otvorem a překonala hermetické přepážky.

Proto se Titanic potopil údajně o mnoho hodin dříve, než kdyby setrval na místě.

"Ismay trval na plavbě, bezpochyby v obavách, aby nepřišel o investice a nepoškodil pověst společnosti," tvrdí Pattenová. "Nejbližší loď byla čtyři hodiny vzdálená. (...) Je pravděpodobné, že by Titanic zůstal na hladině, dokud by pomoc nepřišla."

Pověst hrdiny v sázce

Později dvakrát vyznamenaný válečný hrdina Lightoller prý po návratu na pevninu na základě svého kodexu cti cítil, že je povinen chránit svého zaměstnavatele, tedy The White Star Line, i jeho zaměstnance. Bál se, že kdyby vše prozradil, společnost by zkrachovala a jeho kolegové přišli o práci.

Jediným člověkem, komu řekl pravdu, byla jeho manželka Sylvia, babička Pattenové.

"Babička mi řekla všechno, co se stalo té noci, a my jsme o tom vedly nekonečné debaty... Moje matka trvala na tom, aby všechno zůstalo v rodině: v sázce byla pověst hrdiny," uvádí spisovatelka.