Clintonová prohlásila, že nesouhlasí s islámskou revolucí, po níž v roce 1979 převzali moc v zemi duchovní. "Ale zastánci (revoluce) říkali, že se (Írán) stane republikou. Sice islámskou republikou, ale republikou," řekla ministryně. "Pak jsme ale viděli velmi pochybné volby a zvolené představitele, kteří se obracejí na armádu s cílem posílit svou moc," dodala.
Podle Clintonové i sympatizanti s íránskou revolucí nyní nesouhlasí se směrem, který jejich země nabrala. "Můžu jen doufat, že uvnitř Íránu vznikne nějaká iniciativa se zodpovědnými občanskými a náboženskými vůdci, která převezme aparát státu," prohlásila bez dalších podrobností ministryně.
Také Karúbí v neděli varoval, že revoluční gardy získávají v zemi nebezpečnou moc. Ozbrojené jednotky, které nejsou součástí armády a přímo podléhají náboženskému vůdci, se podle něj tlačí do politiky a posilují svůj vliv na íránské hospodářství.
Revoluční gardy podle Karúbího do značné míry ovládly automobilový průmysl, telekomunikace a v současné době i podniky těžící ropu a zemní plyn. Opoziční vůdce zdůraznil, že vliv revolučních gard začal růst až s příchodem prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda v roce 2005. Podle Karúbího je však takový vývoj v rozporu s požadavky ajatolláha Chomejního, který vedl islámskou revoluci a působení revolučních gard v hospodářství a v politice zakázal.
Revoluční gardy jsou hlavní oporou íránského režimu. Loni se do značné míry podílely na rozehnání opozičních demonstrací, které vypukly po prezidentských volbách. V nich Ahmadínežád obhájil svůj mandát, opozice ho ale obvinila z volebních podvodů. Policie a revoluční gardy zabily několik desítek demonstrantů a zatkly tisíce příznivců opozice.
Podle Clintonové i sympatizanti s íránskou revolucí nyní nesouhlasí se směrem, který jejich země nabrala. "Můžu jen doufat, že uvnitř Íránu vznikne nějaká iniciativa se zodpovědnými občanskými a náboženskými vůdci, která převezme aparát státu," prohlásila bez dalších podrobností ministryně.
Také Karúbí v neděli varoval, že revoluční gardy získávají v zemi nebezpečnou moc. Ozbrojené jednotky, které nejsou součástí armády a přímo podléhají náboženskému vůdci, se podle něj tlačí do politiky a posilují svůj vliv na íránské hospodářství.
Revoluční gardy podle Karúbího do značné míry ovládly automobilový průmysl, telekomunikace a v současné době i podniky těžící ropu a zemní plyn. Opoziční vůdce zdůraznil, že vliv revolučních gard začal růst až s příchodem prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda v roce 2005. Podle Karúbího je však takový vývoj v rozporu s požadavky ajatolláha Chomejního, který vedl islámskou revoluci a působení revolučních gard v hospodářství a v politice zakázal.
Gesto dobré vůle? Írán propustí Američanku, další dva krajany už ne - čtěte ZDE
Nátlak světa zabral. Írán odložil popravu ukamenováním. Prozatím - čtěte ZDE
Revoluční gardy jsou hlavní oporou íránského režimu. Loni se do značné míry podílely na rozehnání opozičních demonstrací, které vypukly po prezidentských volbách. V nich Ahmadínežád obhájil svůj mandát, opozice ho ale obvinila z volebních podvodů. Policie a revoluční gardy zabily několik desítek demonstrantů a zatkly tisíce příznivců opozice.
