Dva muslimové hledali pravou tvář Ameriky. Je přívětivá, tvrdí nadšeně

Třicet dní, třicet států, třicet různých mešit a na tachometru přes dvacet tisíc kilometrů. Aneb "Ramadan Road Trip" dvou muslimů, kteří se rozhodli otestovat Ameriku. A výsledek? "Prospěla."

Doslova na míle daleko, od protestů proti plánované výstavbě mešity poblíž Ground Zero i od floridského pastora Terryho Jonese a jeho nápadu vyhlásit 11. září "Mezinárodním dnem pálení koránu", se ocitli dva přátelé hledající odpověď na svou otázku: Jsou Státy pořád ještě ke všem vstřícné, nebo už i zde vládne nesnášenlivost?

Se začátkem ramadánu začala také třicetidenní cesta Bassámma Tárika a Amána Alího. Z New Yorku se postupně vypravili přes celou zemi - každý den jiný stát a modlitba v jiné mešitě. Jejich pouť skončila v pátek ve státě Michigan, a jak sami říkají, občas se o sebe tak trochu báli.

Když se jim po dlouhé cestě v horách v Montaně, kde není signál mobilních sítí, porouchal jejich Chevy Cobalt a blížil se k nim se svým autem jen starý zarostlý rybář, strach opravdu měli. I když k tomu neměli nejmenší důvod.

Dva mladí cestovatelé totiž byli přijímáni takřka všude, kam přišli - v obchůdku se suvenýry Konfederace v Georgii i na druhé straně země v Severní Dakotě, kde byla na konci dvacátých let postavena vůbec první mešita.

Právě onen tajemný rybář se stal jakýmsi symbolem jejich putování. Plni předsudků a stereotypů se obávali toho, jak se k nim lidé po celé zemi budou chovat. A oni se chovali prostě jen přívětivě a mile i přesto, že potkali dva samotné muslimy v období ramadánu křižující stát po státu.

"Po 13 tisících mílích můžu říct, že Amerika stále existuje! A jsem velmi rád, že tomu tak je," řekl v rozhovoru se stanicí CNN třiadvacetiletý Tárik, jehož předkové přišli z Pákistánu. "Teď opravdu cítím, že je to můj domov..." dodává Tárik.

A ten rybář je nakonec odtáhl do nejbližšího města a prý byl rád, že to pro ně mohl udělat. "A ani když se dozvěděl, že objíždíme mešity, nezalekl se a ze slíbené pomoci nevycouval," vyprávěl nadšeně Tárik.

Jako každá cesta, i tato měla pár podivných momentů. Například policista v Mississippi se jich prý ptal, jaký mají názor na vybudování islámského kulturního centra u Ground Zero. A v Alabamě byli požádáni, aby opustili mešitu.

Zpětně se ale nad těmito situacemi oba přátelé usmívají.

Zajímavá byla prý také zkušenost v Georgii. "Jeli jsme po silnici směr Jacksonville. A když jsme uviděli tu opravdu obrovskou vlajku Konfederace..." popisuje své pocity pětadvacetiletý Alí.

"To máme ale pěkné počasí!" 

Vedle vlajky stál malý obchůdek se suvenýry. "Na verandě seděli nějací lidé a my jsme se báli, že se nás budou štítit nebo tak něco," vypráví Alí. "Když jsme konečně vystoupili z auta, jenom se usmáli a říkají: To je ale dnes hezké počasí co?" dodává s úsměvem.

Nikdo je totiž neřadil mezi muslimy nebo nemuslimy, což pro ně bylo prý to největší a zároveň nejmilejší překvapení. Jjeich cesta tak svůj účel splnila. Kromě demonstrantů a těch, kdo se snaží vykřičet své názory do světa (včetně reverenda Jonese), pořád existují lidé, kteří neposuzují ani podle původu, ani na základě vyznání.

Pro svůj internetový deník http://30mosques.com Alí s Tárikem získali podporu nejen od CNN, která jejich zážitky na svůj web umístila, ale také od agentury AP či televizních stanic ABC a Fox News.