Mlátil mě, ale přesto jsem chtěla, aby mě objal, píše Natascha Kampuschová

"Cítím se dost silná na to, abych mohla říct celý příběh," tvrdí Natascha Kampuschová, která v těchto dnech – čtyři roky po svém útěku – vydává dlouho očekávanou autobiografii.

V knize pojmenované podle délky jejího zajetí "3096 dnů", která vychází na pokračování v rakouském Kronen Zeitung či britském Daily Mail, popisuje život v domě Wolfganga Priklopila.

Měl modré oči

"Měl modré oči a jeho pohled byl podivně prázdný. Působil ztraceným a zranitelným dojmem," popisuje dnes dvaadvacetiletá žena svého únosce.

Na knize o svém únosu a zajetí Kampuschová nepracovala sama, ale se spoluautorkami. Rakouskému deníku Kurier v rozhovoru řekla, že by se sama ještě nedokázala od prožitého distancovat. Sepsání jejích vzpomínek pro ni prý bylo osvobozením, i když to bylo bolestné.

"Je to jako s modřinou - člověk na ni holt nesahá, extra na ni netlačí. Násilí jsem si zaznamenala už při svém zajetí deníkovou formou. Abych si to sama ještě vysvětlila. Tím je pro mne taky jasné, jak hrozivé vše bylo. Abych neměla příliš shovívavosti s pachatelem," řekla Kampuschová v rozhovoru.

"Už nejsi Natascha"

Obavy, že by na svého trýznitele nebyla dost přísná, jsou přitom oprávněné. Ačkoliv ji prý bil někdy i 200krát za týden, někdy prý tak brutálně, že jí zlomil kosti, vytvořila si k němu totiž určitý citový vztah. 

"Byla jsem pořád jen dítě, potřebovala jsem lidský dotyk," vysvětluje, proč po několika měsících života ve sklepení požádala Priklopila, aby ji objal. "Bylo to těžké," vzpomíná na první takový okamžik s tím, že ji zpočátku zachvátila klaustrofobická panika.

Natascha Kampuschová byla unesena cestou do školy v roce 1998, kdy jí bylo deset let. "Křičela jsem? Myslím, že ne. Ale všechno v mém nitru byl jeden velký křik," popisuje moment, kdy ji neznámý muž vtáhl do své dodávky.

Dalších několik let poté strávila ve sklepě Priklopilova domu, její únosce ji údajně nutil oslovovat ho "Můj pane" a řekl jí: "Teď už nejsi Natascha. Teď patříš mně." Aby zapomněla na svůj předchozí život, musela si vybrat nové jméno, začala si říkat Bibiana, ta má totiž v rakouském kalendáři svátek den po Natasche.

Nešlo mu o sex

„Když mi bylo čtrnáct, mohla jsem poprvé strávit noc nahoře. Ležela jsem v jeho posteli přikovaná na místě hrůzou, on si lehl vedle mě a naše zápěstí připoutal k sobě plastovými pouty. Nesměla jsem ani muknout,“ stojí v knize.

Priklopilovi ale podle Kampuschové, která se prý během svého věznění několikrát pokusila o sebevraždu, v těchto okamžicích nešlo o sex. „Muž, který mě bil a zamykal ve sklepě, měl v hlavě něco jiného: prostě se chtěl k někomu přitulit,“ myslí si.

Natasche Kampuschové se podařilo utéct 23. srpna 2006, bylo jí osmnáct let. Její věznitel krátce poté spáchal sebevraždu. Ačkoliv se na první pohled z hrůzně prožitého mládí zotavila nečekaně rychle, její psychická újma je zřejmá i z toho, že po smrti Priklopila prohlásila, že truchlí. Později koupila jeho dům i auto a vysvětlila, že navzdory všem příkořím se tento muž stal "součástí jejího života".

Kampuschová však zároveň zvažuje podání žaloby na rakouskou policii, vyšlo totiž najevo, že úřady nedocenily několik indicií, které by mohly vést k jejímu dřívějšímu osvobození.

Kniha "3096 dní" vyjde ve středu. Podle nakladatelství bude k dostání v jedenácti zemích: budou si ji moci přečíst nejen zájemci v Rakousku, Německu či Švýcarsku, ale třeba i v Británii, Francii, Nizozemsku nebo Austrálii. Ve čtvrtek bude pak Kampuschová za přísných bezpečnostních opatření ze svých pamětí předčítat v jednom vídeňském knihkupectví.