O Kataláncích se tvrdí, že jsou na korunu. Vlastně bychom měli říci na pesetu či dnes na euro. Nicméně málokde poznáte takovou nefalšovanou soudržnost jako zde. Má zcela různé podoby. Jednou z nich jsou i takzvané lidské věže.

Villafranca del Penedès leží kousek od Barcelony. Sjíždíte do ní z kopcovitého vnitrozemí a už zdálky cítíte moře. Češi toto město s 38 tisíci obyvateli znají spíše podle vína, které se pod označením původu Penedès dováží i k nám. Nebo slavné sklepy značky Torres. Proto spíš zavítají při návštěvě města do muzea vína, do katedrály a do historického jádra, které docela mile překvapí množstvím historických domů.

Ale Villafranca je slavná i z jiného důvodu. Sídlí tu jeden z nejaktivnějších collas, spolků stavitelů věží z lidských těl. Ten místní vystupoval dokonce i v Praze na Staroměstském náměstí. V jejich budově, kde mají i kavárnu, můžete potkat šéfa místního spolku zvaného Sokolníci, Halconeros. K našemu Sokolu nemají daleko. Stavění lidských věží je totiž fyzicky náročné, založené na udržování tělesné kondice a věkově neomezené.

Pro sedmi- a osmipatrovou věž musí zkoušet až třikrát týdně. V létě venku, v zimě v hale, která je hned vedle. Spolek má asi šest set aktivních členů. Skoro stejný počet je zapotřebí pro jednu lidskou věž. Vystupují o víkendech a z výtěžku platí pronájem tělocvičny a další náklady. A také bílou košili, v níž vystupují. Kalhoty si naopak platí každý sám.

Síla, rovnováha, odvaha

Nejstaršímu sokolníkovi je sedmdesát, nejmladšímu šest. Lidskou věž ze šesti set osob jsou schopni postavit za třicet minut. Účastní se i ženy, což vypadá jako správné. Vždyť přeci máme rovnost pohlaví. Věž se ale staví odzdola, na základně, kterou tvoří lidská těla. A nechat po sobě šlapat chce sílu a pořádná ramena.

Heslem podle náčelníka sokolníků je: Síla, rovnováha, odvaha a chladný rozum. Ty poslední tři vlastnosti potřebují hlavně ti, co lezou výš a výš. Tady už je patrné napětí a zvuk píšťal vystřídá ticho, aby bosonozí šplhači slyšeli povely a mohli tvořit vyšší patra. Těch je maximálně osm. A úplně nahoru pak vyleze malý špunt, který zakončí stavbu a vysekne pozdrav všem přítomným.

Sokolníci z Villafrancy se účastní každoročních soutěží, jež se bodují jako v krasobruslení. Především technická stránka stavby věží, kterou obyčejný smrtelník nechápe. Diváci mohou také hodnotit, a to stránku estetickou, jež je skoro vždy dokonalá. Co ale hlavně pochopí všichni po zhlédnutí lidské věže, je duch pospolitosti Katalánců. Jakési nevyřčené pravidlo, které je v nich zakódováno už od dob napoleonských válek, kdy se postavili proti vpádu francouzských vojsk. V kolektivu je síla. Dnes to v individualistickém a atomizovaném světě zní divně. Kataláncům nikoliv.