Zkáza ropné plošiny: Z vrtu vystřelila voda a bahno. Pak nás smetla exploze

Kuchařka Oleander Bentonová si povídala s přítelkyní v prádelně, když zhasla světla. Chvíli nato se celá ropná plošina otřásla uši drásajícím "PRÁSK", po němž následovalo hlasité syčení.

Okamžitě jí naskočilo, co se naučila při bezpečnostním tréninku. Padla na podlahu, kde na ni začaly padat kusy stropního obložení a svítidel. Tlaková vlna vyrazila dveře z pantů a srazila její kamarádku na zem. "Moje noha, moje noha!" křičela.

Bentonová vstala a překračovala trosky, ale kamarádka vstát nemohla, ven se vyplazila po břiše. Společně se dostaly do potemnělé chodby, kde se z vířícího prachu vynořil muž v bílém tričku a kývnul na ně. "Pojďte, slečno O.!" křičel. "Běžte tudy. Tohle je doopravdy. DOOPRAVDY!" líčí agentura AP příběhy těch, kdo přežili katastrofu ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu.

Chodbu osvětlovaly jen nápisy EXIT a byla plná zmatených a zraněných lidí, cesta po ní připomínala pouťové domy hrůzy. Tudy se Bentonová dostala na palubu.

Vzpomněla si na Katrinu

Ze 74 metrů vysoké vrtné věže šlehal plamen a valilo se bahno. Kolem se motali lidé s ošklivými ranami na hlavě. Mnozí z nich spali, když vrt vybuchnul, a na kluzkou, troskami posetou vrchní část plošiny se dopotáceli bez bot, jen spoře oblečení a přes sebe natažené oranžové záchranné vesty.

Bentonová uklouzla, když mířila k určenému záchrannému člunu. Když kolega kontroloval jména těch, kdo se do něj dostali, vrátily se její vzpomínky o pět let zpátky k době, kdy New Orleans zasáhl hurikán Katrina. Tehdy strávila pět pekelných dní v útulku v louisianském Superdomu. A tehdy naposledy cítila stejné horko a stejnou hrůzu jako teď. Bylo 20. dubna - a Bentonová měla 52. narozeniny.

S osazenstvem složeným ze 126 dělníků, stavitelů a podpůrného personálu měla ropná plošina Deepwater Horizon plující na moři 77 kilometrů od pobřeží víc obyvatel než přinejmenším půl tuctu louisianských městeček.

Ohnivá koule nad hlavou

Čtyřicetiletý řidič jeřábu Micah Sandell byl v kabině devět metrů nad palubou plošiny, když uviděl vodu a bahno vystřelující z vrtu. Okamžitě věděl, že něco bouchlo a popadl vysílačku, aby řekl posádce, ať se přesune nahoru. A pak se ozvala exploze.

Sandella srazila na podlahu a nad hlavou se mu objevil oheň. S jistotou, že zemře, sepjal věřící baptista ruce a křičel: "Ne, Bože, ne!"

Po několika vteřinách zjistil, že ho ohnivá koule minula. Dostal se do poloviny schodů, když se ozval druhý výbuch, který ho srazil na ocelovou palubu čtyři a půl metru pod ním. Zvedl se a utíkal k záchranným člunům pověšeným na straně plošiny. Tyhle uzavřené čluny mohou každý pobrat až 50 osob a členové posádky se seznamy v rukou už vyvolávali jména těch, kdo do nic měli nastoupit.

Někteří se ale nemohli dočkat a raději skočili do vody. Hladina byla 24 metrů pod nimi. Člověku, který skočí z takovéhle výšky, trvá 2,25 vteřiny než dopadne do vody a náraz na hladinu je srovnatelný se silou, jako když auto jedoucí devadesátikilometrovou rychlostí narazí do cihlové zdi.

Bill Johnson, palubní správce na Deepwater Horizon, se po explozi snažil dostat co nejdál od vrtu a v plicích ho štípal palčivý kouř. Dva členy své posádky zahnal do záchranného člunu, ale jeden mu chyběl. Sedmatřicetiletý jeřábník Aaron Dale Burkeen, otec dvou dětí, měl 20. dubna osmé výročí svatby s manželkou Rhondou a před čtyřmi dny oslavil narozeniny.

Když se ozval první otřes, začal sklánět rameno jeřábu, aby ho zajistil. Pak se pustil dolů po spirálovém schodišti dolů. Dostal se zhruba do jeho poloviny, když došlo k ohromné explozi. Bill Johnson, který byl nejen Burkeenovým přímým nadřízeným, ale také jedním z jeho nejlepších přátel, bezmocně sledoval, jak celá strana plošiny vybuchla v oblaku kouře a plamenů. Burkeen zmizel.

Jedenáct pohřešovaných

Sandell už v té době stál na palubě záchranné lodi, která vyrazila na pomoc k plošině a sledoval, jak se Deepwater Horizon, jenž byl jeho domovem posledních osm let, noří do plamenů. Zoufale chtěl zavolat domů manželce a třem dětem a říct jim, že je naživu. Na palubě lodi byly satelitní telefony, ale dělníci je nesměli použít. Časně ráno dorazil do Port Fourchonu. Jedenáct jeho kolegů včetně Aarona Daleho Burkeena, už bylo na seznamu pohřešovaných - a patrně mrtvých.

Plošina Deepwater Horizon procházela posledními hodinami své agónie, než se potopila do moře, ale už se začaly objevovat první spekulace, co mohlo explozi způsobit. Nedbalost? Podivná nehoda? Sabotáž?

Nepříjemná procedura

Sandell a všichni ostatní zachránění netoužili po ničem víc, než zavolat svým milovaným, ale ještě před tím museli podstoupit jednu nutnou proceduru. Hned při vystupování z lodí na ně čekali zástupci pobřežní stráže i jejich zaměstnavatele usazení za stolem, vedle nějž stála vyrovnaná řada přenosných záchodů.

A všichni, kdo přežili děsivou katastrofu, se museli postavit do řady. Bez ohledu na to, jak byli unavení a naštvaní z bezmoci, si vystáli frontu, vyplnili dotazník - a nafasovali plastikový kelímek, aby mohla být jejich moč otestována, jestli v ní nemají drogy.