Evropa pořádá „záchranářský summit“. Po Řecku se bojí potíží dalších zemí

Když Herman Van Rompuy jako „evropský prezident“ svolal první summit, měla to být skromná premiéra v nové funkci. Čtvrteční schůzka v bruselské Knihovně Solvay však nebude pouze prvním zátěžovým testem Van Rompuye, ale okamžikem, kdy se bude prověřovat životaschopnost společné evropské měny.

Dramatický vývoj od minulého týdne si vynutil posun v programu čtvrtečního summitu. Navzdory minulý týden ohlášenému úspornému plánu řecké vlády nepřestaly spekulace o postavení eura, na jehož pokles investoři sázeli vysoké částky. Summitu se proto výjimečně účastní i předseda Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet, který kvůli tomu zkrátil svou cestu do Austrálie.

Na největší riziko plynoucí z řeckých problémů poukázal komisař pro hospodářské otázky Joaquín Almunía, když v úterý varoval před šířením „nákazy“ z Řecka do dalších evropských zemí, jmenovitě Španělska a Portugalska. Případné otřesy dalších členů eurozóny by mohly mít závažný dopad na celý projekt společné evropské měny.

Šéfové v pohotovosti

Debatami, jak pomoci ohroženému euru, trávili šéfové států a vlád zemí Evropské unie většinu minulých dní. Ještě ve středu měl videokonferenci s ministry financí zemí eurozóny její předseda, lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.

Na veřejnost pronikly jen kusé informace. Místopředseda poslanecké frakce německé CDU Markus Ferber řekl, že mezi Berlínem a Paříží panuje shoda v tom, že jakákoli pomoc Řecku musí být spojena s plněním „přísných podmínek“. Ministr financí Wolfgang Schäuble dal na uzavřeném zasedání s poslanci najevo, že pomoc by mohla mít například podobu záruk poskytnutých na řecké půjčky. Zároveň zdůraznil, že Německo má vůči euru „zvláštní odpovědnost“.

Evropští politici řeší obtížnou situaci. „Vlády jdou po visutém laně,“ řekl agentuře Bloomberg Hendrik Enderlein, ekonom z berlínské Hertie School of Governance. Dilema podle něj spočívá v tom, že je třeba podpořit Řecko a zároveň nedopustit, aby ostatní zaplatili jeho dluhy bez jakýchkoli podmínek.

Druhý problém? Najít způsob, jak pomoc poskytnout. Jeden paragraf Lisabonské smlouvy zakazuje, aby jeden člen unie pomáhal druhému, například nákupem jeho dluhopisů, ale jiný paragraf zase dovoluje pomoc některé zemi, pokud se ocitne v nesnázích, na které sama nestačí. Dojem, že řešení se najde, posílil ministr Schäuble. Poslancům se svěřil, že unijní zákony jsou „pružnější, než si německá vláda myslela“.

Plán pomoci Řecku však chce především Berlín spojit s plněním přísných podmínek a soustavným dohledem nad jejich dodržováním. Obezřetná je především menší strana v německé koaliční vládě, Svobodní demokraté. „Opilci nepomůžeme, když mu dáme ještě panáka,“ varoval poslanec za FDP Frank Schäffer.

Stín „ekonomické vlády“

Když Herman Van Rompuy svolával únorový summit, plánoval, že nastolí debatu o větší koordinaci hospodářské politiky zemí Evropské unie. Poslal proto šéfům států a vlád dopis, kde vysvětloval, že něco takového je zapotřebí, „ať už se tomu bude říkat koordinace politik nebo ekonomická vláda“. Tuto myšlenku již delší dobu prosazuje Paříž, zatímco Berlín a zvláště Londýn se vůči ní stavěly odmítavě.

Minulý čtvrtek na schůzce s prezidentem Sarkozym však kancléřka Merkelová nezněla tak skepticky. Nad souslovím „ekonomická vláda“ se proto v Bruselu jistě povede ostrá debata.

Herman van Rompuy při své premiéře nedostane největší roli. Jednání summitu bude sice řídit tak, jak to stanovuje Lisabonská smlouva, ale nebude mít hlavní slovo. Van Rompuyův nápad, že by o výsledcích referoval na tiskové konferenci sám, evropští státníci jednoznačně zamítli. Svou společnou tiskovou konferenci již ohlásili Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová. I když ve čtvrtek unie v Bruselu najde společné řešení, nepromluví jedním hlasem.