Jak to je opravdu se zemětřesením na Haiti a pomocí Evropské unie

Od minulého týdne plní hlavní strany tištěných médií a úvodní minuty televizních zpráv informace a záběry ze zemětřesením postiženého Haiti. V této souvislosti se pochopitelně také pozornost médií upřela na schopnost různých států či mezinárodních organizací pomoci zmírnit následky této obrovské humanitární katastrofy.

V českých médiích se objevily také komentáře, které poměřují údajnou laxnost postupu Evropské unie a "akčnost" samostatných záchranářských aktivit prováděných některými evropskými státy. Dalším oblíbeným poměřováním údajné "slabosti" EU je nasazení tisíců amerických vojáků na Haiti během prvních dnů po katastrofě. Tyto příspěvky (např. od Tomáše Hořejšího) ovšem pokulhávají v oblasti faktografické i interpretační a následně pouze přispívají k opakování falešných mýtů o EU. Jak se tedy věci ve skutečnosti mají ?

Evropská unie není všemohoucí organizací a nemá exkluzivní pravomoc v oblasti civilní ochrany, resp. nasazení záchranářských a lékařských týmů, vojáků či policistů. Přesně v tomto duchu bohužel článek pana Hořejšího vyznívá. EU má naopak možnost uvolnit z patřičné kapitoly rozpočtu EU velmi rychle humanitární pomoc v řádu milionů eur, což také několik hodin po zemětřesení Evropská komise učinila.

Dále pak může EU rychle vyslat expertní týmy k vyhodnocení potřeb státu zasaženého podobnou přírodní katastrofou a následně naplánovat ve spolupráci s OSN a hlavními dárci humanitární pomoci další kroky a projekty humanitární či rozvojové pomoci v krátkodobém, střednědobém a také dlouhodobém horizontu (tedy na léta poté, kdy se mezinárodní televizní štáby zabalí a odjedou z Haiti na místo další velké humanitární katastrofy). Právě tato schopnost dlouhodobé přítomnosti a pomoci v regionech zasažených podobnými pohromami je velmi silnou stránkou EU.

Také údaje zmíněné v daném článku jsou mírně řečeno nepřesné. Pro rychlé shrnutí: členské státy EU poskytly podstatnou záchranářskou a humanitární pomoc Haiti během prvních hodin a dnů po zemětřesení - vyslaly 12 pátracích a záchranných týmů, 2 polní nemocnice (třetí se zprovozňuje), 6 polních ambulančních středisek, 29 zdravotnických týmů, 4 týmy k zajištění dodávek pitné vody a 5 expertních týmů hodnotících škody a možné projekty obnovy infrastruktury. 

Po přírodní katastrofě poskytla Evropská komise okamžitě 3 miliony EUR, posléze navýšené na 30 milionů EUR humanitární pomoci, doplněné nyní pomocí na rychlou obnovu základního fungování haitské společnosti ve výši 107 milionů EUR. Kromě toho poskytne na dlouhodobou rozvojovou pomoc 200 milionů EUR.

Mimo tyto komunitární prostředky poskytly humanitární pomoc i příslib prostředků na dlouhodobé rozvojové projekty přesahující prozatím 100 milionů EUR i jednotlivé členské státy (o prostředcích z nevládních zdrojů a sbírek nemluvě), byť další prostředky se očekávají po vyhodnocení haitských potřeb. Novinářům se snad může tato aktivita a přislíbené částky zdát malé, ale štědřejší dárce nežli Evropany by v případě podobných katastrof jen těžko hledal. Ne náhodou je EU největším dárcem humanitární a rozvojové pomoci na světě a výrazně v tomto ohledu převyšuje USA.

Poslední část výše zmíněného komentáře i dalších zpráv médií je srovnávání masivního nasazení amerických ozbrojených sil a rychlá cesta americké ministryně zahraničí na zemětřesením zničené Haiti s evropským přístupem - minimum vojáků, menší policejní síly a baronka Ashtonová nevystupující z evropského ´Air Force One´ do světla kamer. I tato část kritiky se do značné míry míjí s realitou a podstatou fungování EU. Nejprve pár slov o geografii.

Nekorektní srovnání

Pro Spojené státy je přirozené a mnohem snazší vyslat na Haiti, které se nachází zhruba 1000 kilometrů od břehů Floridy nemocniční loď s vrtulníky a tisíce vojáků na zajištění bezpečnosti a dohled nad distribucí humanitární pomoci. Haiti je doslova na jejím "zadním dvorku" a přeci jenom je Amerika stále jedinou vojenskou supervelmocí.

Pro Evropany by nemělo smysl posílat svoje lodě či další tisíce vojáků k duplikování těchto funkcí. Naopak komplementarita a dohoda o rozdělení rolí, ať už skrze bilaterální konzultace EU-USA či na půdě OSN, je v této situaci naprosto profesionální postup. Podobně byly evropské země schopné reagovat na žádost OSN o poskytnutí policejních sil (resp. gendarmerie) k obnově a udržení pořádku.

Tyto vojensky organizované policejní síly jsou jednou z evropských specialit (disponuje jimi kupříkladu Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko či Rumunsko) a dají se velmi dobře použít právě v podobné situaci velké humanitární katastrofy, kdy dokáží bezproblémově spolupracovat s vojáky či dokonce přímo působit pod vojenským velením nebo v rámci mezinárodní operace.

Tyto prostředky (vojáky, policisty, apod.) ke zvládání krizí ovšem nemá k dispozici EU jako taková, ale disponují jimi členské státy. EU jim umožňuje naplánovat koordinované nasazení těchto sil a zároveň poskytuje vazbu na další nástroje zmíněné výše (humanitární a rozvojová pomoc, apod.).

Srovnání USA a EU je v tomto ohledu tedy značně nekorektní, neboť se srovnává momentálně vojensky nejsilnější stát světa s mezinárodním aktérem sui generis, který přese všechny alarmující zprávy z euroskeptického či eurofobního tábora není a v dohledné době ani nebude superstátem s vlastní armádou a policií. Vzhledem ke všem omezením, které v dané situaci má si tedy EU v případě reakce na humanitární krizi na Haiti nevedla špatně.

Autor pracuje v evropských institucích