Svět v roce 2010: Sebevědomá Čína, nevyzpytatelný Írán a lisabonská Evropa

Stačí, aby zdánlivě již dohasínající krize neměla tvar jednoduchého, ale dvojitého vé a vlády budou mít docela jiné starosti, protože mnohem větší starosti dolehnou na ženy a muže z ulice.

V čínské stopě

Skrze kouř nad demonstranty v Kodani byly vidět obrysy změn ve světě. Čína si na klimatologické konferenci byla své silné vyjednávací pozice vědoma. Až se za rok v Mexiku sejdou ty samé delegace, budou se čínští zástupci chovat stejně. A kdyby snad vládu v Pekingu ohrozily politické potíže kvůli poklesu hospodářského růstu, dá Čína ještě více přednost košili ekonomiky před starostmi o životní prostředí.

I příští rok si Čína bude systematicky zajišťovat zdroje surovin v rozvojovém světě, aniž by se příliš ptala, s kým je uzavírá. Mnohým politikům na Západě už dochází, že Peking ke své expanzi nepotřebuje vojáky, stačí mu peníze z obchodu na Západě.

Obamu čeká těžký rok

Snad žádný z předchůdců Baracka Obamy při vstupu do Bílého domu neřešil najednou hospodářskou krizi a dva válečné konflikty. Na shluk nepříznivých okolností však nebudou brát ohled ani ti, kdo pro Obamu hlasovali, a už vůbec ti, kteří loni volili jeho konkurenta. Všichni dohromady budou psát účet na podzim ve volbách do Kongresu. Otěže, kterými Kongres prezidenta drží nakrátko už nyní, budou každým měsícem přitahovat.

O to více bude Bílý dům naléhat na spojence v Evropě, aby přiložili ruku ke společnému dílu - jak v Iráku, kde volby hodně napoví, zda se dá mluvit o stabilizaci této země, tak v Afghánistánu, kde NATO hraje o svou důvěryhodnost, a tedy budoucnost. Ať už se Evropané rozhodnou pro cokoli, i jejich odpověď bude viset na háčku ekonomické křivky.

Lisabonská realita

Příští rok hodně napoví, nakolik byly odůvodněné obavy odpůrců Lisabonské smlouvy a nakolik byly liché, či opodstatněné naděje jejích stoupenců. Až běžný provoz ukáže, zda v Hermanu van Rompuyovi a Catherine Ashtonové získala Evropská unie tváře, které bere svět na vědomí. Rozhodující slovo si nadále podrží národní státy - samozřejmě s tou výhradou, že by to neměly být jen některé země a pouze někteří politici.

Chutě Evropského parlamentu vybaveného novými pravomocemi budou nyní mnohem větší. Ale zmenší se tak pověstný demokratický deficit, jehož množství změřili voliči svou absencí při letošních červnových volbách?

Země střední a východní Evropy od svého vstupu do Evropské unie tvrdí, že další rozšiřování je potřebné. Po vleklém schvalování Lisabonské smlouvy lze nadšení pro přijetí dalších členů měřit ve stopových množstvích.

O Německu se už letos na jaře tvrdilo, že se do rozdávání peněz, které by měly stimulovat ekonomiku, nehrne z obav, co by ho mohly stát otřesy některé země eurozóny. Tato hrozba se může stát pro Berlín právě v roce 2010 velice aktuální.

Na vůdce britských konzervativců Davida Camerona čekají příští rok nelehká rozhodnutí. Pokud po volbách přivede svou stranu zpět k moci, bude vybírat, na kterém sporu uvnitř Evropské unie mu více záleží, anebo ve kterém případě získá uvnitř sedmadvacítky více spojenců. Toryovský "dopis Ježíškovi", co vše by chtěli, sahá od přání vymínit si zpětně pro Británii další výjimky z Lisabonské smlouvy až po ochranu finančních zájmů londýnské City.

Rusko na ropné kapačce

Ani skutečný ruský vládce, premiér Vladimir Putin, ani formální prezident Dmitrij Medveděv netuší, co s jejich zemí příští rok provede ekonomika. Pokud ceny ropy klesnou, nebudou peníze na udržení sociálního smíru. Ten je založen na nevyslovené dohodě, že Jelcinovi nástupci se postarají, aby platy přicházely včas.

Budoucnost Ruska záleží na tom, zda se naučí žít z něčeho jiného než vývozu ropy a zemního plynu. Pokud putinovsko-medveděvovský diumvirát nezačne alespoň s některými nevyhnutelnými změnami, zadělává si na brežněvovské konce. V roce 2010 se však mnohem spíše prosadí krátkodobé pohledy, především na prezidentskou volbu v roce 2012.

Íránské domino

Nejhlasitěji je slyšet odtikávající čas v Íránu. Ve fasádě islámského režimu letos protesty opozice udělaly trhlinu, ale Západ, Rusko i Čína nejpilněji studují těžko ověřitelné zprávy, jak daleko pokročil íránský jaderný a raketový program.

Pravděpodobnost, že vládci v Teheránu odpálí ničivou střelu na Izrael, nemusí být velká. Ale jakmile bude jisté, že Írán má jadernou bombu i funkční rakety, tak stejnou zbraň začnou usilovně shánět státy jako Saúdská Arábie nebo Egypt.