Otočit řeku dlouhou pět tisíc kilometrů? Žádný problém, tvrdí starosta Moskvy

Moskevský starosta Jurij Lužkov, proslulý extravagantními nápady, se rozhodl oprášit projekt změny toku sibiřských řek, které podle sovětského vedení měly zavlažit vyprahlé středoasijské končiny. "Petrodolary" z Kazachstánu za sibiřskou vodu by nyní měly pomoci Rusku překonat krizi a zajistit příští rozvoj.

"Je nezbytné vrátit se k tomuto projektu. Jenom z Obu bychom mohli získat 25 milionů metrů krychlových vody. Ty by umožnily napojit naše regiony a navíc vodu prodávat Kazachstánu," prohlásil Lužkov na moskevské konferenci o vodě. Množství vody uvedené Lužkovem představuje přibližně polovinu ročního průtoku této sibiřské řeky.

Rusko disponuje více než pětinou světových zásob sladké vody, a z toho se zřejmě rodí i nápady, jak potenciál komerčně využít. Inspirací se jeví příklad Izraele, který před lety uzavřel s Tureckem dvacetiletou dohodu o nákupu pitné vody za 50 milionů dolarů ročně.

Jen Ob měří dohromady se svým největším přítokem Irtyš 5 410 kilometrů a jeho povodí má rozlohu téměř tři miliony kilometrů čtverečních.

Pokusy už byly. Výsledek? Radioaktivní jezero

Lužkov se k nápadu vrací opakovaně, dokonce o projektu sepsal knihu Voda a svět, kterou představil loni v září. Starostovy úvahy však až dosud narážejí na nepochopení, jakkoli oponentům už vynadal do "pseudoekologů, negramotů a ignorantů".

Nápad se zrodil ještě v sovětské éře. Tehdejší vedení státu se chystalo změnit tok řeky Pečory, aby ústila do Volhy místo do Severního ledového oceánu, a sibiřské veletoky Irtyš a Ob svést do Střední Asie. Na projektu svého času pracovalo více než 150 výzkumných ústavů a plánovalo se, že kanál mezi Pečorou a Volhou vyhloubí jaderné výbuchy. Ale tyto pokusy skončily v roce 1971, kdy nálož o síle o dvou hirošimských bomb vytvořila u Permu radioaktivní jezero.

Plány na změnu toků definitivně pochovalo v roce 1986 nové sovětské vedení po protestech ekologů, známých umělců i ekonomů, podle nichž by vše stálo mnohem více než plánovaných 32 miliard rublů, nemluvě o nenapravitelných škodách na sibiřské přírodě.

Staronový projekt v Lužkovově vydání by podle expertů stál 25 až 40 miliard dolarů (asi 433 až 694 miliard Kč), ale bez přihlédnutí k výkupu pozemků a k možným ekologickým hrozbám. Podle oponentů dosavadní snahy zavlažit středoasijské pouště končí vsáknutím většiny vody do písku.

Kontroverzní Lužkov

Nicméně vizi, že nejpozději do deseti let bude export vody sehrávat v ruské ekonomice podobnou roli jako nyní vývoz ropy a plynu, kromě Lužkova sdílí i další vlivný činitel vládnoucí strany Jednotné Rusko, předseda dolní komory parlamentu Boris Gryzlov.

"Idea budoucího vývozu vody jako zdroji příjmů jasně ilustruje představy Jednotného Ruska o cestách modernizace ekonomiky - reinkarnací gigantománie sovětské epochy s obřími investicemi," napsal dnes list Vedomosti.

Blíže k realizaci má zřejmě jiný Lužkovův nápad: vybudovat podzemní či spíše podvodní parkoviště pod spletitým korytem řeky Moskvy a přilehlými kanály. Čímsi podobným se zatím může pochlubit jen Paříž a Ženeva, ale v mnohem menším měřítku, než do jakého se hodlají pustit v Moskvě, kde radnice plánuje pod vodou zaparkovat 10.000 aut. Podle expertů jediný problém prý spočívá v ceně, která se odhaduje v přepočtu na tři miliony korun za jedno parkovací stání. Ale to snad nemusí být zásadní překážka v situaci, kdy moskevský byt v "elitní novostavbě" bývá výrazně dražší než celý zámek ve Francii.

Křeslo moskevského starosty bývá v Rusku označováno za třetí nejdůležitější v zemi a Lužkov jej zaujímá už skoro dvě desetiletí. Opozice sice starostu obviňuje z korupčních poměrů, ale v posledních volbách skoro celá skončila bez křesla v městském sněmu. Známky nevole se starostou však zaznívají i z Kremlu; prezident Dmitrij Medveděv se nedávno pozastavil nad tím, že kilometr dálnice u Novgorodu stojí 190 milionů rublů, v Soči už dvě miliardy a v Moskvě celých osm miliard.

Lužkov si však popularitu zajišťuje třeba i vyplácením příplatku penzistům, který převyšuje důchod od státu. Moskevský penzista od Nového roku bude měsíčně dostávat nejméně 10.275 rublů (skoro 6200 Kč), zatímco jinde se bude muset spokojit s minimem 4780 rublů (přibližně 2880 Kč).