Záhada vlaku na dně Bajkalu. Rusové věří, že našli poklad legionářů

Ve vodách Bajkalu, nejhlubšího jezera na světě, už dva roky zkoumají ponorky podvodní ekosystém této zásobárny asi pětiny sladké vody celé zeměkoule.

Po 13 měsících, když v červenci 2008 vědci oznámili, že dosáhli rekordu v nejhlubším ponoru a upravili hloubku jezera, aby zprávu o pár hodin později dementovali, výzkum na dně Bajkalu znovu čeří hladinu ve vědeckých a společenských kruzích.

Tentokrát ovšem v oboru, kde to ani posádka ponorek Mir nečekala: v historii.

Výzkumné ponorky našly na dně jezera trosky vagónů, které patrně pocházejí z dob občanské války po bolševické revoluci z roku 1917.

Nová stopa po ztraceném zlatu?

Okamžitě se vynořily spekulace, že v troskách by se mohlo nacházet i "Kolčakovo zlato", tedy část ruského státního pokladu, kterého se podle mýtů při své sibiřské anabázi zmocnili českoslovenští legionáři.

"Našla se nová stopa po 'Kolčakově zlatu'?" láme si hlavu nad dosud nejasným objevem list Izvestija v dnešním vydání.

Připomíná, že carského zlata, evakuovaného za dob první světové války do Kazaně v ruském týlu, se v srpnu 1918 zmocnili bělogvardějci pod velením admirála Alexandra Kolčaka. Při ústupu před bolševiky na východ si zlato vzali sebou.

"Ale u Irkutsku jej zabavili vojáci československého sboru, kteří pak část drahocenného nákladu předali bolševikům za právo evakuovat se z Ruska", tvrdí deník. Větší část zlatého pokladu se podle listu vrátila do státní pokladny, ale 180 tun zmizelo a dodnes se nenašlo.

Naděje na nález "Kolčakova zlata" přiživují Izvestija i svědectvími místních obyvatel, podle nichž na dně Bajkalu leží celý vlak. Každopádně při posunování na nádražích na jižním břehu jezera se do vody zřítilo několik vagonů a na dně také leží velký parník Bajkal, který na jedné ze svých tří palub přepravoval 27 vagonů.

Vyvracel to už Beneš

Mýtus, že ruské zlato si odvezli čs. legionáři ze Sibiře a že tento poklad prý přispěl i k prosperitě meziválečné republiky, žije v Rusku dodnes, ačkoliv již v roce 1925 tyto fámy vyvracel tehdejší šéf čs. diplomacie Edvard Beneš.

V podrobné odpovědi na interpelaci, inspirovanou články v rakouském a britském tisku, vylíčil peripetie okolo osudů ruského zlata a zdůraznil, že veškeré zlato - až na 13 bedniček ukradených ještě ruské stráži - bylo předáno irkutskému sovětu při odchodu posledního čs. vojenského vlaku z Irkutska, jak svědčí i předávací protokoly.

"Ztráty mincí a vůbec zlata z bedniček při překládání zjištěna nebyla...," uvedl ministr Beneš s tím, že všechny vagony s celkem 5143 bedničkami a 1678 pytlíky se zlatem "byly shledány v pořádku". Ochranu pak přejala 7. rota irkutského sovětského strážního pluku a současně odešla od vagonů se zlatem poslední čs. stráž z 2. kulometné roty 10. pluku. Poslední čs. vlak odjel za stanice Irkutsk týž den o 19. hodině.

Také Izvestija ve svém článku připouštějí, že "podle kompetentních historiků se 'Kolčakovo zlato' v Bajkalu vůbec nenachází". Ale záhada dál žije svým životem.

Proč prosperovala Legiobanka

K oživení mýtu nedávno přispěl i ruský velkofilm Admirál, ve kterém několikrát zazní i čeština. Část děje, která se odehrává na Sibiři v období kolem roku 1919, se totiž váže i k působení legionářů, kteří měli chránit vlak s admirálem a nákladem zlata z carských bank. Podle spekulací Češi admirála podvedli a zlatý poklad prý skončil v tehdejší Legiobance.

Záhady Bajkalu, schraňujícím podle odhadů 20 procent světových zásob sladké vody, se od loňského léta snaží prozkoumat vědecká expedice s malými ponorkami schopnými ponorů do mimořádných hloubek.

Minulý měsíc se na palubě jedné z miniponorek ponořil do vod jezera i ruský premiér Vladimir Putin. Sestup do hloubky 1400 metrů pod hladinu nejhlubšího jezera na světě byl dalším kouskem, který má přispět k Putinově pečlivě budované image odvážného a zdatného dobrodruha; některá ruská média jej už považovala za start Putinovy kampaně před dalšími prezidentskými volbami.

Bajkal je nejhlubší a nejstarší jezero na naší planetě. Pokrývá rozlohu 31.492 čtverečních kilometrů. Vlévá se do něho 365 velkých i malých řek a vytéká pouze jedna - Angara. Žije v něm více než 2600 živočišných a rostlinných druhů, přičemž 70 procent z nich se vyskytuje právě jen v Bajkalu. V roce 1996 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.