„Sárský Napoleon“ Lafontaine je blízko porážce, nepomáhají mu ani kondomy

Německo čeká poslední test před parlamentními volbami, které se konají za měsíc.V neděli rozhodnou voliči o složení zemských sněmů v Sasku, Durynsku a Sársku a také obecních zastupitelstev v Severním Porýní –Vestfálsku. Výsledky hodně napoví o složení příští spolkové vlády. S napětím se očekává výsledek levice.

Dětské dupačky rudé barvy s výšivkou „Drzý jako Oskar“ za patnáct eur nebo krabička kondomů s nápisem „Levice – plná rozkoše“(po padesáti centech za kus) – takové reklamní předměty nabízí v rámci předvolební kampaně na své webové stránce německá strana Die Linke (Levice), kterou řada politologů označuje za extremistickou a jejíž činnost sleduje také Spolkový úřad na ochranu ústavy.

Jedné z nejvýraznějších osobností německé politiky a předsedovi Die Linke Oskaru Lafontainovi drzost opravdu nechybí. Charismatický pětašedesátník vyhlásil před volbami v malé zemi u francouzských hranic smělý cíl: dostat se po boku socialistů (SPD) do místní vlády a dokonce stát se ministerským předsedou.

Kondomy v kampani...

Na volebních mítincích hřímá o potřebě zestátnit banky a průmysl, drasticky snížit odměny manažerům, vysoce zdanit příjmově nejsilnější obyvatele, spustit miliardové programy na odstranění nezaměstnanosti, plošně zvýšit platy a sociální dávky, zkrátit pracovní dobu, zrušit školné na univerzitách. Nedávno se také nechal slyšet, že by práci měli na úkor cizinců přednostně dostávat Němci.

Ani bizarní volební kampaň za pomoci levných prezervativů ale nedokáže zastavit strmý pád Lafontainových preferencí, sen o sárském premiérském křesle i účasti ve vládě se rozplývá. Přitom ještě vloni na jaře měl Lafontaine podporu 23 % voličů a o jeden procentní bod tak předstihl i socialisty (SPD), své největší konkurenty. Několik dní před volbami jeho preference kolísají okolo 16 %, a to navzdory tomu, že by se v Sársku sotva našel volič, který by ho neznal.

V letech 1985-1998 zde byl totiž ministerským předsedou – ovšem tehdy ještě za SPD, v jejíchž řadách vybudoval svou velkou kariéru. Čtyři roky byl dokonce předsedou strany, než v roce 1999 odstoupil kvůli rozkolu s kancléřem Gerhardem Schröderem a jeho reformním kursem, který měl za cíl ulehčit přetíženému sociálnímu státu a přenést více finanční odpovědnosti na občany.

V roce 2005 však Lafontaine ohlásil návrat z izolace do velké politiky. Vystoupil z SPD a se svou novou stranou WASG (Volební alternativa práce a sociální spravedlnost), která kandidovala v koalici spolu s východoněmeckými postkomunisty (PDS), se dostal do německého parlamentu.

Krize (strany) a skandály

Před dvěma lety dosáhl sjednocení obou stran pod názvem Die Linke a stal se jedním z jejích dvou předsedů a vůdčí osobností. Úspěch v sárských volbách má být dalším krokem v cestě zpět na politické výslunní a upevnit pozici postkomunistů v německém stranickém systému. Místo toho se však „sárský Napoleon“, jak se mu v německých médiích přezdívá, musí obávat toho, že dopadne jako francouzský císař u Waterloo. Náznakem porážky byly už volby do Evropského parlamentu, v nichž Die Linke získala 7,5 % hlasů a zůstala daleko za svým očekáváním.

Vedle antikapitalistického programu s nerealistickými požadavky, na který Němci i přes hospodářskou krizi přestávají slyšet, je důvodem hrozícího volebního debaklu Lafontaina také vnitřní napětí ve straně. Lokální média takřka denně přinášejí zprávy o trestech pro členy strany za porušování stranické disciplíny (tedy kritiku předsedy Lafontaina kvůli přílišné radikálnosti) či o soudních procesech mezi jednotlivými straníky kvůli způsobu nominace na kandidátní listiny: v řadě míst byl údajně obcházen princip tajné volby.

Blíže než Lafontaine tak má v tuto chvíli k úspěchu jeho stranický kolega Bodo Ramelöw, který kandiduje v Durynsku – na rozdíl od Lafontaina už naznačil, že by se v případě vzniku rudo-rudé koalice byl ochoten vzdát premiérského postu, i kdyby jeho strana získala více hlasů než SPD.

Podle posledních předvolebních průzkumů to ovšem ve všech třech spolkových zemích vypadá na jasné vítězství konzervativní CDU, tedy strany kancléřky Angely Merkelové. Klíčovou otázkou bude, zda výsledky voleb umožní křesťanským demokratům vytvořit koaliční vlády s liberály (FDP).

Zemské volby jsou chápány jako průběžný test nálady obyvatel, a tak by se opět zvýšila pravděpodobnost, že Merkelová bude mít po celoněmeckých volbách 27. září prostor k tomu, aby velkou koalici s SPD nahradila jí preferovaná pravicová vláda s liberály, tedy aby černorudou nahradila černožlutá.