On-line rozhovor: Volby v Íránu a protesty očima reportérky HN

Všechny velké íránské deníky i televize jsou státní, Ahmadínežád měl mnohem víc prostoru, než jeho oponenti. Příklad: i když byly před volbami ulice Teheránu každý večer plné mladých lidí podporujících Músávího a žádajících svobodu, íránská televize o tom přinesla jen jednu reportáž - říkalo se v ní, že ulice obsadili výrostci a staří lidé se kvůli tomu špatně dostávají k lékaři. K druhému dotazu: oba sice kritizovali tytéž věci, reagovali například na mylné informace vydávané Ahmadínežádem, ale jinak se brali spíše jako konkurenti, aspoň co jsem si všimla.

Podobná je v tom, že protesty vedou studenti a intelektuálové, kteří žádají svobodu projevu, vadí jim, že odpůrci režimu končí ve vězení, a podobně. Jeden z íránských disidentů mi řekl, že dnešní Írán je spíš policejní stát, než náboženský. Od islámské revoluce ajatolláha Chomejního uplynulo 30 let a dnešní mladí Íránci s režimem kleriků cítí pramalou spřízněnost. Mnozí věřili, že se situace zlepší už po těchto volbách. Jejich zklamání je opravdu velké

Neřekla bych, že EU či USA Ahmadinežádovi protivníky nějak otevřeně podpořily, v Íránu určitě nebylo nic takového poznat. Ani teď, po zřejmě zmanipulovaných volbách, nezazněla ze Západu jednoznačná podpora pro demonstrující mladé lidi, ty reakce jsou spíš velmi opatrné a "diplomatické".

Otázka na "strážce islámu" je zajímavá. Není to totiž tak, že by všichni šíitští duchovní podporovali režim vlády kleriků. Například jeden z nejvlivnějších šíitských duchovních, ajatolláh Sistání (nyní žijící v Iráku), od počátku nesouhlasil s teorií aj. Chomejního, že vláda islámských duchovních je ideální formou vlády. Myslí si, že náboženství a politika by měly zůstat odděleny. Z řad duchovních jsou i dva z nejznámějších íránských reformistů, CHátamí a nynější prezidentský kandidát Karrúbí. Co se týká zatčených reformistů, někteří z nich byli propuštěni, a co se stane s dalšími, těžko odhadovat. Většinou bývají zavření měsíc, nebo podobně, aby je režim zastrašil. Ale i pak zůstávají pod dohledem policie, jako například nositelka Nobelovy ceny Širín Ebadíová. Internet apod. vláda odblokuje nejspíš tehdy, až si bude jistá, že se jí podařilo "revoluci" zadusit.

Já si myslím, že především není možné, že by získal dvojnásobek hlasů, než jeho konkurent Músáví. Počet lidí, kteří se před volbami vyslovovali pro Músávího byl opravdu vysoký. Byla jsem v několika městech Íránu i ve 2 menších vesnicích, a ten poměr byl zhruba 60 % pro Músávího a 40% pro Ahmadínežáda. Žádného monarchistu jsem během svých pobytů v Íránu nepotkala, tak nevím. Náboženská policie je opravdu všudypřítomná, denně hlídkuje třeba u frekventovaných stanic metra. Mě napomínali několikrát, kvůli oblečení. Také jim vadí, když lidé poslouchají na veřejnosti západní pop-music. Ušetřeny jsou jen velké organizované skupiny turistů

I když se to tak nemusí z televizních zpráv jevit, většina Íránců jsou normální, sympatičtí lidé. Oproti jiným zemím Blízkého východu potkáte v Íránu mnohem víc vzdělaných lidí, vč. žen. Další rozdíl je, že zatímco v Sýrii či Egyptě ženu-cizinku neustále na ulici někdo obtěžuje pokřikováním apod., v Íránu se mi to nikdy nestalo. No, úřadům jsem se snažila vyhýbat, zahraniční novináře v zemi nechtějí. Íránský zpravodaj BBC mi popisoval, že například pokaždé, když chce jet z Teheránu ven, musí nejdřív žádat o svolení policii. Ženy mají podřadné postavení, co se týká zákonů - jejich svědectví u soudu má jen poloviční hodnotu oproti muži, apod.. Jinak ale, většina VŠ studentů v zemi jsou ženy, a mnohé z nich žijí dost "emancipovaně". Samozřejmě, v chudších oblastech a na venkově přetrvává spíš konzervativní pohled na ženy, zůstávají v domácnosti.

Internet je cenzurován stejně tvrdě, jak třeba právě v Ćíně. Nefunguje mnoho zahraničních zpravodajských stránek, při vyhledávání v googlu jsou blokovány výrazy jako "írán a ženy", "demokracie", "lidská práva" a podobně. Blokovány jsou desetitisíce stránek. Teď, těsně po volbách například i stránky reformistických kandidátů, facebook a další, kde by se lidé mohli organizovat k odporu. Moderní Íránci ale všichni vlastní zakázané satelitní antény, asi neoblíbenější je v Íránu zpravodajství perské sekce BBC.

Určitě to tak je. Stěžují si, že režim je izoluje od světa, chtějí cestovat, hlásí se na západní zahraniční univerzity, aby ze země unikli. To, jak drsné vtipy a odsudky na adresu Ahmadínežáda minulý týden vykřikovali v ulicích, mě až překvapilo

Do muslimských zemí ráda jezdím. Učím se arabsky a persky

Viděla jsem ho na jeho mítinku v Isfahánu. Dostat se k němu je těžké, lépe řečeno nemožné. Třeba dokumentarista Petr Lom, kterému Íránci povolili natáčet dokument o Ahmadínežádovi, odjel do Íránu, a pak tam strávil půl roku sháněním různých povolení - aby se nakonec s Ahmadínežádem vůbec nestkal. Nedávno ale Ahmadí poskytl rozhovor německému časopisu Spiegel

Já jsem se na totéž dneska ptala několika lidí z reformistického tábora, a ani oni sami už moc nevěří, že by situace šla zvrátit. Říkají, že snad..pouze ve chvíli, kdy by Músáví vyzval k protestům, které by se staly opravdu masové. Jenže já z Músávího nemám pocit, že by byl povahou revolucionář, je to spíš jemný intelektuál, a navíc - sám se za reformistu odmítá označovat. Říká, že je "reformista-principialista", tedy věří v systém vlády kleriků. Takže těžko říct, jestli právě od něj čekat revoluci v ulicích.

Dokud bude Ahmadínežáda podporovat vůdce země, ajatolláh Chameneí, má prezident velkou šanci nepokoje ustát

dobrý den, já Twitter nepoužívám. Já totiž ani přesně nevím, co to je

Chameneího podpora AHmadínežádovi není bezvýhradná. Ajatolláh oceňuje, jak Ahmadínežád jedná se Západem v otázce jaderného programu. Nelíbí se mu ale ekonomické výsledky Ahmadínežádovy vlády, a dlouho nebylo jasné, zda se právě kvůli nim nebude chtít Ahmadínežáda zbavit. Jediným dalším kandidátem, kterému ajatolláh naznačil, že by s ním byl ochoten spolupracovat, byl Músáví - ajatolláh před volbami navštívil Músávího dům, aby se setkal s jeho nemocným otcem. Bylo to chápáno z Chameneího strany jako určitý vstřícný signál. A když se Músávího ptali, zda by veškerou politiku podřídil ajatolláhovi, odpověděl "ano". Do poslední chvíle tedy nebylo jasné, jak mohou volby dopadnout. Ale nyní už je jasné, kterého kandidáta si Chameneí nakonec vybral.