Němečtí socialisté nemohou najít cestu z krize. Svojí ani hospodářské

Podobně jako v Česku byly i pro Německo eurovolby celostátní generálkou před podzimními volbami do parlamentu. Po debaklu socialistů, kteří docílili nejhoršího výsledku ve volbách do EP v historii a sotva se udrželi nad hranicí 20 % získaných hlasů, je zase o trochu pravděpodobnější, že velkou koalici po 27. září nahradí vláda CDU/CSU s FDP.

Při vyhlašování výsledků eurovoleb se v centrále SPD v Berlíně rozhostilo hrobové ticho. Ani největší pesimisté ve straně totiž nečekali, že socialisté dopadnou ještě hůř, než před pěti lety, byť podle předběžného konečného výsledku jen o 0,7 %. V roce 2004 je skalní voliči tvrdě potrestali především za nepopulární ekonomické reformy Schröderovy vlády, známé pod názvem Agenda 2010. Tentokrát lze výsledek voleb chápat jako důkaz, že se strana nachází v hluboké personální a programové krizi.

Sociální demokraté se ocitli mezi mlýnskými kameny. Zprava jim berou hlasy liberálové i zelení, zleva útočí strana Die Linke, která vznikla sloučením postkomunistů s partají někdejšího předsedy SPD Oscara Lafontaina. Právě snaha vymezit se vůči levicovému nebezpečí výrazně přispěla k dnešní situaci.

Kurt Beck v létě roku 2008 ztratil funkci předsedy SPD také proto, že podporoval snahu Andrey Ypsilantiové sestavit v Hesensku křehkou rudozelenou vládu právě s podporou postkomunistů. Tento pokus nakonec na podzim selhal na čtyřech „odpadlících“ z vlastních řad, kteří odmítli takové vládě vyslovit podporu a následně jim hrozilo vyloučení ze strany.

Krize už od zimy

V nových volbách v Hesensku, jež měly vyřešit patovou situaci, SPD letos v lednu utrpěla těžký debakl, když ztratila 13 % hlasů. Ani staronový předseda strany Franz Müntefering se spojenectví s Die Linke nebrání, byť pouze na úrovni spolkových zemí. Pokud ale SPD bude chtít vládnout i po podzimních parlamentních volbách a nebude se přitom chtít spokojit s pozicí slabšího článku ve velké koalici, musí postkomunisty do svých kalkulací zahrnout.

Strana je přitom v této otázce vnitřně rozpolcená, jak naposledy ukázaly i květnové prezidentské volby. Podle německých médií si řada poslanců SPD oddychla, že nedošlo na druhé kolo, v němž měla Gesine Schwanová přislíbeny hlasy Die Linke. Z rudozeleného tábora navíc kandidátce SPD chybělo jedenáct hlasů a není vyloučeno, že se nejednalo pouze o volitele nominované stranou zelených.

Hlavním problémem SPD ale je, že nedokázala přinést uspokojující recept na hospodářskou krizi. Výsledek eurovoleb je tak pro vedení strany signál, že plošné zavedení minimální mzdy a miliardové injekce do podniků, kterým hrozí bankrot, voliči nechápou jako dostačující odpověď na recesi německé ekonomiky.

Socialistům nepomohla ani ostrá negativní kampaň proti liberálům („Finanční žraloci by volili FDP“) a proti „insolvenčnímu baronovi“, jak se přezdívá spolkovému ministru hospodářství Guttenbergovi (CSU), který hlasitě odmítá přehnanou státní podporu ohroženým firmám, jako je např. automobilka Opel.

Obě strany, na něž SPD nezvykle ostře útočila, se de facto staly hlavními vítězi voleb do EP. Liberálové potvrdili svůj vzestup ve volbách v Hesensku a získali 11 %, tedy téměř o 5 % hlasů více než před pěti lety.

Bavorská CSU zase dokázala odvrátit hrozbu, že v celoněmeckém součtu získá méně než 5 % hlasů a do Evropského parlamentu se vůbec nedostane. Nový šéf křesťanských sociálů a zároveň bavorský ministerský předseda Horst Seehofer se může cítit ve své pozici posílen.

Podařilo se mu totiž zastavit pád CSU ze zemských voleb v září 2008, kdy jeho strana spadla na 43 % hlasů a poprvé od roku 1962 v ekonomicky nejsilnější německé spolkové zemi ztratila absolutní většinu mandátů.

Bavorská partaj dokázala přetáhnout zpět část voličů, kteří na podzim podpořili stranu někdejší členky CSU Gabriele Pauliové (FW), a ani volební účast nebyla nižší než v ostatních spolkových zemích.

Autor je absolvent německých a rakouských studií na FSV UK