Köhler obhájil mandát v prvním kole. Německo má staronového prezidenta

Horst Köhler se v sobotu podruhé stal prezidentem Spolkové republiky Německo a potvrdil tak funkci favorita volby. Šestašedesátiletý ekonom a bývalý generální tajemník Mezinárodního finančního fondu svou funkci na zvláštní schůzi spolkového sněmu v Berlíně obhájil v mimořádně těsném hlasování. V čele země tak zůstane dalších pět let.

Pro dosavadního prezidenta hlasovalo 613 z 1223 zákonodárců, což přesně odpovídá nutnému minimu pro zvolení. Kandidátka sociální demokracie a Zelených Gesine Schwanová získala 503 hlasů a Levicí navržený Peter Sodann 91 hlas. Kandidát pravicových extremistů Frank Rennicke obdržel čtyři hlasy.

"Naše země stojí uprostřed krize, se kterou zápolí celý svět. Čeká nás hodně práce," řekl Köhler v projevu po zvolení. "Pokusme se pomoci najít odpovědi i na světové sociální problémy, které dnes trápí tuto společnost a posuňme se společně dopředu."

"Zasadili jsme se o to, aby tak populární prezident jako Horst Köhler mohl ve své funkci pokračovat. Je to správná volba a dobrá zpráva pro naše voliče," reagovala kancléřka Angela Merkelová. Pro ni znamenala prezidentská volba zatěžkávací zkoušku v první fázi letošního volebního roku a také první test budoucí možné "černo-žluté" koalice s liberální FDP.

Vyhlašování výsledků se poněkud protáhlo, když zdržení způsobil Köhler. Jeho opětné zvolení měl předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert oznámit těsně po 14:00 SELČ, ale musel několik minut přešlapovat před historickou budovou Říšského sněmu, když čekal na limuzínu s populárním prezidentem. Ten si během hlasování z Říšského sněmu prostě někam "odskočil".

Mezitím už v plenárním sále nastoupily parlamentní pracovnice s pukéty, jež předčasně prozrazovaly, že prezident byl zvolen už v prvním kole. Pak zase na chvíli zmizely v zákulisí.

Devátému německému prezidentovi Köhlerovi své hlasy přislíbili Křesťanští demokraté, Svobodní a bavorská CSU. Köhler však neměl své znovuzvolení před spolkovým shromážděním, tvořeném z jedné poloviny členy Spolkového sněmu a z druhé volenými zástupci spolkových zemích, úplně jisté.

Přestože byl považován za favorita, vydatně mu šlapala na paty profesorka politologie Gesine Schwanová, kandidátka sociálních demokratů a Zelených.

Fischer ani Schwannová ale nakonec všechny předpokládané hlasy neobdrželi - deset zákonodárců se zdrželo hlasování a dva odevzdané hlasy byly neplatné.

Prestiž i mimo vlastní stranu

Někdejší šéf Mezinárodního měnového fondu Köhler patří k politikům, kteří se těší respektu a dobré pověsti i mimo svou mateřskou stranu.

Zatímco letos se Köhlerův vstup do boje o nejvyšší ústavní funkci očekával, v minulých volbách byla jeho kandidatura překvapením. Köhler nepatřil do skupiny profesionálních politiků, z níž se prezidenti obvykle rekrutují. Navíc ještě nedlouho před volbami stál v čele Mezinárodního měnového fondu a všeobecně se očekávalo, že tento prestižní post bude zastávat přinejmenším do konce svého funkčního období na jaře 2005.

Krok do nejistoty se však Köhlerovi vyplatil. V květnu 2004 ho německý parlament zvolil v pořadí devátým německým prezidentem od konce druhé světové války. Ačkoliv tehdy svou protikandidátku Gesine Schwanovou porazil hned v prvním kole, šlo o velmi těsné vítězství, protože Köhler získal jen o jediný hlas víc, než byla potřebná absolutní většina.

Prezidentského úřadu se Köhler ujal 1. července 2004. Vstup do funkce byl ale poznamenán sporem, který vyvolal na podzim 2004 svým výrokem, že ekonomické rozdíly mezi někdejším východním a západním Německem jsou přirozené a je třeba je akceptovat. Představitelé vládních i opozičních stran však tento názor odmítli s tím, že další vyrovnávání životní úrovně zůstává základním cílem programů všech stran.

Jako vystudovaný ekonom, který se většinu života pohyboval ve světě financí, se prezident Köhler k hospodářským záležitostem vyjadřoval poměrně často. Nejinak tomu bylo i letos v březnu, kdy si za ústřední téma svého každoročního projevu zvolil aktuální hospodářskou krizí. Ta podle Köhlerova mínění skýtá šanci, že státy pochopí nemožnost vytvářet si trvale výhody na úkor ostatních. Německý prezident ve své řeči zároveň apeloval na odpovědnost bohatých zemí za hledání východisek z krize a jejich solidaritu s chudými.

Horst Köhler se narodil 22. února 1943 v obci Skierbieszów v dnešním Polsku. V otázce místa jeho narození však panuje jistá pochybnost. V květnu 2004 totiž německý list Bild napsal, že prezident během své návštěvy v saském Markkleebergu (kde Köhlerova rodina kdysi žila) zjistil, že v matrice tamního kostela je jako místo jeho narození uveden rakouský Sankt Pölten.

Ekonomii vystudoval Köhler na univerzitě v Tübingenu, kde také od roku 1969 pracoval jako referent Institutu pro aplikovaný ekonomický výzkum. V roce 1976 vstoupil do služeb spolkového ministerstva hospodářství, odkud ale po pěti letech odešel dělat referenta do úřadu předsedy vlády spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1981 Köhler vstoupil do Křesťanskodemokratická unie Německa (CDU), jejímž členem je dosud.

V letech 1982 až 1993 zastával Köhler různé posty na spolkovém ministerstvu financí, včetně funkce náměstka ministra. Mimo jiné se podílel na přípravě měnové unie obou tehdejších německých států. V roce 1993 se Köhler stal předsedou Německého svazu spořitelen (DSGV) a od července 1998 do března 2000 stál v čele Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Hlavním ředitelem Mezinárodního měnového fondu byl Köhler od března 2000 do jara 2004, kdy na funkci rezignoval.