V časech krize chce Rakousko novou vládu rychle. Ale jak na ni?

Tři týdny po rakouských předčasných parlamentních volbách se sešli předsedové obou nejsilnějších stran k první schůzce, která má vyjasnit možnosti vytvoření společné vládní koalice. Rozpory, které vedly k rozpadu předchozí vlády kancléře Alfreda Gusenbauera, však trvají a dosažení koaliční dohody může být obtížnější, než se bezprostředně po volbách zdálo.

Sociální demokrat (SPÖ) Werner Faymann a lidovec (ÖVP) Josef Pröll v pondělí určili hlavně časový rámec dalších jednání devítičlenných týmů obou stran, která začnou v úterý.

Obě strany tvořily již v uplynulých dvou letech takzvanou velkou koalici a přestože jejich společné působení v předchozí vládě bylo plné konfliktů a ve volbách 28. září utrpěly shodně značné ztráty, je podle povolební aritmetiky pokračování jejich spolupráce nejlogičtější.

Pro obnovení velké koalice, a to co nejrychleji, se navíc důrazně vyslovují hospodářské kruhy v zemi, které poukazují na to, že Rakousko v turbulentních časech světové finanční krize potřebuje silnou, zkušenou a hlavně akceschopnou vládu.

Přesto může být formování nové velké koalice obtížné a zdlouhavé. Opakovaně to naznačují představitelé ÖVP, kteří si ponechávají otevřená vrátka k variantě koalice s krajně pravicovými uskupeními - Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) a Svazem pro budoucnost Rakouska (BZÖ) - a důrazně to připomněl také Pröll v rozhovoru pro dnešní vydání listu Kurier.

Poukázal hlavně na to, že stále trvá zásadní rozpor mezi oběma stranami v politice vůči Evropské unii, který se stal v létě formální příčinou pádu vlády. Vedení SPÖ se tehdy vyslovilo pro uspořádání referend o případných dalších evropských smlouvách. Od tohoto požadavku teď bude těžko ustupovat, ÖVP však na něj rozhodně odmítá přistoupit.

Podobně obtížně řešitelným problémem budou studijní poplatky na vysokých školách, které se po dvou letech vracejí jako jeden z klíčových sporných bodů. Gusenbauer v roce 2006 lidovcům ustoupil a ponechal poplatky v platnosti, čímž způsobil velkou nevoli nejen mezi studenty, ale i ve vlastní straně.

Krátce před zářijovými volbami se SPÖ podařilo za pomoci dalších stran prosadit zrušení poplatků v parlamentu, ÖVP se s tím však podle Prölla nehodlá smířit.

Analytici pak vypočítávají podobných sporných bodů mezi oběma stranami nejméně deset. Faymann, který po volbách označil obnovení velké koalice za jediný možný důsledek voleb, vyjadřuje ochotu k maximálním ústupkům. Lidovci jsou si toho vědomi a stupňují požadavky už před koaličními rozhovory.

Takovou povolnost, jako před dvěma lety Gusenbauer, si však Faymann nemůže dovolit, a tak jednání mohou být ještě hodně obtížná.