Komu fandit? Němečtí Turci ještě váhají

Z oken po celém Německu visí vedle sebe německé i turecké vlajky. A řada místních fanoušků se krátce před dnešním zápasem Turecko - Německo na fotbalovém Euru stále nemůže rozhodnout, komu vlastně mají fandit. Náklonnost k oběma týmům se v nich pere asi stejně, jako se o místo v ulicích přetahují stánky s bratwursty či kebaby.

Mezi lidmi se vedou vášnivé debaty: Jak velké jsou šance obou soupeřů v dnešním semifinále? Turci v berlínské čtvrti Kreuzberg hovoří o "utkání století". Jejich velkým hrdinou je obránce Hamit Altintop, hráč Bayernu Mnichov, který pečetil výhru nad Chorvaty.

Pětadvacetiletý Altintop vnímá středeční utkání jako šanci, jak prohloubit integraci Turků v Německu. Těch zde žije více než dva miliony. "Vděčím Německu za hodně, vlastně za vše," řekl týdeníku Der Spiegel. "Bude to zvláštní souboj, chci, aby utkání bylo velkým lidovým svátkem obou zemí." Podobně se na to dívají fanoušci obou táborů. Násilné střety se nečekají. Přesto jsou bezpečnostní opatření nebývalá.

Dilema basilejského utkání 

Turecká komunita je v aktuální fotbalové otázce rozpolcená. Většina z nich pochopitelně fandí Turecku. Není to ale tak jednoznačné. Mnozí žijí v Německu desítky let a všechny minulé evropské šampionáty Němcům fandili. Obě země se střetávají na vrcholné soutěži poprvé od světového šampionátu v roce 1954, kdy začali do Německa proudit první "gastarbeitři".

Dnes žije v Německu přibližně 2,2 milionu Turků. Mnozí z nich ve třetí a čtvrté generaci. Pouze jedna čtvrtina z nich vlastní německý pas. To vnímají mnozí z nich jako nespravedlnost. I Turci, kteří se v Německu narodili, mají problémy je získat. A dost je to roztrpčuje.

Křivdy smazal právě fotbal. Mnozí Turci se nyní cítí spíš jako sebevědomí dobyvatelé. Vynořují se zapomenuté vzpomínky na doby, kdy Turci bušili na brány Evropy. "Bylo to první dobytí Vídně," napsal turecký deník Aksam o vítězství nad Chorvatskem v narážce na neúspěšné obléhání Vídně Turky v 17. století.

Fotbal i v politice

Každý malý Turek si teď hraje na plácku na Hamita Altintopa, tureckou hvězdu. Pětadvacetiletý Altintop byl klíčovou postavou čtvrtfinálového vítězství nad Chorvatskem. Vyrůstal v Německu, stejně jako spoluhráč Hakan Balta. Teď jsou oba v tureckém týmu, což přivedlo do varu i některé politiky.

"Nemohu pochopit, jak takoví talentovaní hráči, narození v Německu, mohou skončit v týmu soupeře," rozhořčila se Claudia Rothová, která stojí v čele německých Zelených. Fotbal je tak podle ní velmi dobrou příležitostí, jak zahájit diskusi o údajně selhávající integrační německé politice.

Mnozí fandové raději hledají na souboji pozitivní věci. "Máme teď vlastně štěstí, že v semifinále se ocitla hned dvě naše mužstva," řekl deníku Die Welt berlínský Turek Faruk Kaplan.

Na jedné straně stojí turecký tým, který nasává obdiv svou vůlí a schopností zařídit obdivuhodné zvraty. Sympatie přilévají i tresty a zranění, kterými prořídla sestava. Na druhé straně Němci, s tradičně buldočí vůlí a znovu nalezenou asertivitou.

Předáci turecké komunity vyzývají fanoušky, ať se věnují především oslavě fotbalu. Na utkání zve i trenér Němců Joachim Löw, který dříve trénoval turecké kluby Fenerbahce a Adanaspor.