Italové rozhodují, kdo vyvede zemi z krize

Letošní italská předvolební kampaň přinesla určité novinky. V příštím parlamentu nebude zasedat 18 či 19 politických stran jako doposud, ale maximálně pět či šest. A to přestože volební zákon nebyl změněn.

Impuls k tomu dal Berlusconiho hlavní soupeř, bývalý římský starosta Walter Veltroni, který sjednotil pod jménem Demokratické strany dvě hlavní strany bývalé Prodiho koalice. Navíc se rozešel s extrémní levicí a neokomunisty, "protože není možné vládnout v koalici dvanácti stran, které brzdí každý váš krok. Náš model je Demokratická strana v USA".

Jeho příklad následoval Silvio Berlusconi, který spojením své strany Forza Italia a pravicové Národní aliance založil nové uskupení Lid svobody, se kterým Liga Severu uzavřela alianci. Tyto dvě strany budou mít v budoucím parlamentu rozhodující pozici.

Současně se v Římě konají obecní volby, jinde i volby regionální.

Během posledních 14 dní před volbami jsou veřejné průzkumy názorů voličů zakázány, politologové a komentátoři jsou nicméně přesvědčeni, že Berlusconi sice zůstává favoritem, ale jeho pozice není zdaleka tak pevná jak před dvěma měsíci, kdy se tvrdilo, že má 10 až 12 procent náskok před Veltronim. Ten se snížil zvláště v senátu, kde by mohlo dojít ke stejnému výsledku jako v roce 2006, kdy měl Prodi mizivou většinu dvou hlasů.

Berlusconi jako rukojmí

O vítězství by Berlusconiho mohly připravit dvě menší strany: křesťanskodemokratické centrum UDC a Pravice, ovšem z protichůdných důvodů: UDC mu vyčítá, že přesunul své seskupení příliš doprava a stává se rukojmím v rukou Ligy severu, která začala opět hovořit o oddělení od středu a jihu země.

Pravice zase naopak nechce vstoupit z Evropské lidové strany a vyčítá Berlusconimu, že za několik poslaneckých a senátních křesel "chtěl, abychom se vzdali tradičních národních hodnot v okamžiku, kdy jsou obrovské problémy s ilegální imigrací", řekl její předseda Francesco Storace.

Obě strany mají šanci překonat zákonem stanovený limit a vstoupit do parlamentu.

Kampaň odrazem krize

Sama předvolební kampaň nevyvolala v italských občanech mimořádný zájem či nadšení.

Země prožívá hlubokou hospodářskou a sociální krizi. Po 15 letech je skeptická k Berlusconiho slibům a Veltroni se sice snaží smazat vzpomínku na Prodiho nepopulární vládu, ale každodenní finanční a existenční problémy to rodinám připomínají.

Až během posledního týdne došlo k osobním útokům a osočování, média hovořila o kampani nečekaně nudné. Duel mezi Berlusconim a Veltronim se přiostřil, když magnát začal znovu hovořit o nebezpečí toho, že "nás levice opět podvodem připraví o vítězství".

Dosavadní ministr vnitra Giuliano Amato se proto rozhodl ke dvěma krokům: pozval na ministerstvo vnitra čtyři své předchůdce - z nichž tři patřili k Berlusconiho vládám a jeden k Prodimu, "aby se prokázalo, že Ministerstvo vnitra je křišťálově průhledná instituce".

Druhým krokem je to, že poprvé Italové nesmí k volebním urnám s mobilními telefony. Itálie je zemí s jejich největším počtem na osobu a ministr chce zamezit tomu, aby se z volební kabiny nedalo komunikovat s někým, kdo "kontroluje", komu se hlasy dávají. Kdo na vyzvání mobilní telefon neodevzdá či ho zapře, se vystavuje pokutě až 1000 eur, v případě recidivy i vážnějšímu postihu.