Západní Evropa se s prostitucí vyrovnává různě

Belgie prostituci nezakazuje, na rozdíl od kuplířství. Také je možné postihovat veřejné vybízení k prostituci, což umožňuje úřadům v Bruselu čas od času podniknout zátah v některé vykřičené čtvrti. Obvykle však prostitutky tolerují. Podle průzkumu agentury BXL by si sice většina Bruselanů přála vytvoření "centrální" zóny, kde by se prostituce soustředila - jako v nizozemském Amsterodamu či Antverpách, ale to nemá v praxi naději na úspěch.

Sousední Nizozemsko je známo tradičně liberálním postojem nejen vůči prostituci. Nevěstince jsou povoleny a sex za peníze na pracovní smlouvu nebo nezávisle je z pohledu zákoníku práce normální profesionální aktivitou. Nizozemské úřady jsou přesvědčeny, že tak mohou prostituci lépe kontrolovat a danit.

Když před pěti lety začal v Německu platit zákon o prostituci, slibovala tehdejší vláda sociálních demokratů a Zelených revoluci v tomto "odvětví". Úprava sice nabídla prostitutkám například možnost sociálního a nemocenského pojištění, avšak studie ukazují, že bilance je zatím rozpačitá a že se právní a sociální postavení prostitutek příliš nezlepšilo. Změny jsou pomalé a mnohá opatření vyznívají naprázdno. Prostitutky, ale i gigolové mají od ledna 2002 mimo jiné právo soudně vymáhat mzdu. Vzhledem k liberální legislativě, do níž zapadá i uznání prostituce jako profese, vznikají nezávisle na zákonu o sociálním zajištění prostituce zvláštní městské oblasti, "čtvrti červených luceren".

Pařížské chodníky už nejsou tak výnosné, jak bývaly. "Může za to" ministr vnitra Nicolas Sarkozy, z jehož podnětu byl před čtyřmi lety přijat zákon umožňující trestat prostitutky za aktivní i pasivní získávání klientů na veřejnosti. Mnohé prostitutky tak z pařížských ulic zmizely, podle kritiků zákona ovšem jen proto, aby se přestěhovaly do oblastí, kde jsou vystaveny většímu nebezpečí. Prostituce sama o sobě na rozdíl od kuplířství není ve Francii zakázána - terčem zákona z března 2003 je "narušování veřejného pořádku". Na jeho základě lze aktivní i pasivní nabízení sexuálních služeb na veřejnosti trestat pokutou až 3750 eur (115.000 korun) nebo až dvěma měsíci vězení. Za kuplířství je až sedm let vězení a 150.000 eur pokuty.

V Británii je podle odhadu asi 80.000 prostitutek. Tato problematika zde vyvolává mnoho otázek - na 95 procent prostitutek provozujících toto řemeslo na ulici je podle výzkumů závislých na drogách. Prostituce sama o sobě v Británii nezákonná není, ale přes 30 trestných činů je s tímto způsobem obživy spojeno. Vláda v roce 2003 změnila asi 50 let staré zákony, které se zabývají sexuálními delikty. V oboru prostituce dospělých je podle nich zakázáno povzbuzovat nebo lákat k prostituci, řídit prostituci, vést nevěstince. V roce 2004 začala příprava nové reformy, jejímž smyslem má být zabránit tomu, aby zejména ženy a dívky byly nuceny "šlapat chodník", aby ti, kteří už takto vydělávají, byli chráněni, a aby byli postiženi ti, kteří na těchto ženách vydělávají. Podle jedné studie z roku 2001 jde o odvětví s obratem 700 milionů liber, takže se čas od času ozývají návrhy, aby stát příjmy z prostituce zdanil jako v Německu. Poukazují také na to, že zkušenosti z legalizace prostituce v Nizozemsku, Německu či Austrálii údajně ukazují, že to skončí katastrofou a dále zvýší nelegální pašování lidí. Proto naopak navrhují, aby byl trestný nikoli prodej, ale kupování sexuálních služeb, což je model Švédska, které současně vyčlenilo prostředky na pomoc prostitutkám a prostitutům, které považuje za oběti. Podle této názorové skupiny není prostituce pouhým výběrem povolání, ale lidé jsou k ní v drtivé většině případů dohnáni, ať už fyzickým násilím nebo ekonomickými podmínkami.