Atmosféra by se v mrazivém podvečeru dala krájet. Desítky policejních těžkooděnců se řadí podél ulice ve Villiers-le-Bel na severním okraji Paříže a s obavami sledují nízké paneláky naproti.
Právě tady dvě noci po sobě bojovali s davem mladých výtržníků, kteří měli v hlavě jediné: pomstít smrt dvou kamarádů, kterou podle nich zavinila policie. „Támhle z těch střech na nás pršely kameny a lahve,“ ukazuje policistka Marie na několik pětipatrových budov a snaží se překřičet tepání nízko letícího vrtulníku. Světlo z jeho reflektoru prořezává nastupující tmu a jasně osvětluje paneláky, na kterých není vidět známka života.
„Jedni na nás hází kameny, další o kus dál podpalují auta, jiní rabují obchody,“ vypráví Marie a sbírá ze země plastový štít. Pak se zadívá na údery od kamenů, které jsou na něm jasně vidět. „Ještě nikdy jsem se tak nebála o život,“ řekne mnohem tišeji.
Do těchto ulic se i normálně bojí policisté chodit a nepřijede sem ani záchranka. Od neděle tady zuří nepokoje, které otřásají Francií. Mladí potomci přistěhovalců z arabských zemí a z Afriky tady do včerejšího večera zapálili desítky aut i třeba budovu školky. Hlavně ale zranili přes 130 policistů, některé vážně.
Nad vším se vznáší přízrak roku 2005. Podobné nepokoje, které tehdy propukly na jihu Paříže a rozšířily se do dalších částí země, tehdy trvaly tři týdny. Tentokrát Francie do včerejška zažila „jen“ tři dny výtržností, ale všechno je ještě hrozivější. Policisté tvrdí, že se násilníci vyzbrojili brokovnicemi a snaží se je zabít.
Celý text najdete ve čtvrtečních Hospodářských novinách
