Moskva si připomněla 90. výročí VŘSR

Moskevským Rudým náměstím pochodovaly vojenské oddíly v historických uniformách a z vyzdobených tribun jim tleskali veteráni druhé světové války. Akce byla připomínkou vojenské přehlídky v roce 1941, kdy vojáci po průchodu Rudým náměstím mířili na frontu ležící tehdy jen několik kilometrů od sovětského hlavního města. Bylo to právě v den Velké říjnové socialistické revoluce, jak sovětský režim a následně i jeho satelitní státy nazývali převrat v roce 1917. V éře Sovětského svazu patřil sedmý listopad k největším svátkům v zemi.

Od roku 2005 už "VŘSR" není v Rusku státním svátkem, přesto si především starší a komunisticky orientovaní lidé chtějí její odkaz připomenout. Úřady se uspořádáním přehlídky, která oficiálně nemá s někdejší revolucí nic společného a připomíná zcela jinou historickou událost, snaží o kompromisní řešení. Rudé náměstí bylo v důsledku této akce uzavřeno a ruští komunisté, kteří na dnešek svolali po celé zemi demonstrace, si v Moskvě museli najít jiné místo. Uzavřeno je i mauzoleum, v němž na Rudém náměstí i více než 15 let po pádu jím zřízeného režimu leží Vladimir Lenin.

"Po přehlídce jsme se vydali na frontu a došli až do Berlína," sdělil agentuře ITAR-TASS někdejší dělostřelec Valentin Antipov, který před 66 lety na přehlídce pochodoval v prvním z oddílů. Vojáky jeho vojenského učiliště prý po defilé osobně pochválil tehdejší sovětský vůdce Josif Stalin. "Ten den, tedy 7. listopadu, jsme měli velmi vlasteneckou náladu. Pokládali jsme za povinnost jít a bránit vlast," dodal veterán.

Jak hodnotí "VŘSR" současní Rusové?

Převrat v roce 1917 vynesl v Rusku k moci bolševiky vedené Vladimirem Leninem. V současném Petrohradu (dříve Leningrad) projde takřka bez povšimnutí. Bolševickou revoluci samotnou vnímají Rusové především jako historickou událost, tedy jako cosi, co jejich životy už dávno nijak přímo neovlivňuje. A diskusi o jejím odkazu a významu vždy přibarví reflexe složitých politických problémů dnešního Ruska.

Během éry Vladimira Putina začaly však do jisté míry snahy rehabilitovat sovětskou minulost Ruska. Vrátila se hymna z doby Sovětského svazu, na uniformách ruské armády nyní opět září rudé hvězdy a úřední místa aktivně podporují nostalgické vzpomínky na někdejší "velikost impéria". Zároveň si ale putinovské Rusko aktivně připomíná odkaz Ruska carského, státem podporovaná pravoslavná církev pokládá rodinu posledního cara Mikuláše II., postřílenou bolševiky, za svaté mučedníky a Putin nedávno vzdal čest statisícům obětí komunistických politických represí na místě jejich hromadných vražd v Butovu u Moskvy.

"V Rusku převládají dva historické výklady tehdejších událostí. Jeden vnímá říjen 1917 jako skutečnou snahu o nastolení sociální spravedlnosti. Druhý je vůči Leninovi daleko méně přívětivý a celou bolševickou akci pokládá za násilný převrat, který zničil a vyvrátil ruské kořeny. Pro mnoho lidí ale není problém oba pohledy spojovat, jistá schizofrennost zřejmě patří k věci," sdělil zpravodaji ČTK Michail Krom, děkan fakulty historie petrohradské Evropské univerzity.

Podle něj především starší ruští vědci společně s mnoha občany dodnes propagují první z obou možných výkladů. "Vyrostli v té době, do jisté míry jen opakují to, co se naučili ve škole," dodává. Co se o bolševickém uchopení moci v roce 1917 učí dnešní ruské děti, podle něj závisí na konkrétních učitelích v základních školách, jednotné osnovy ani učebnice zatím neexistují.

Současní Rusové ale podle něj nemají o tehdejší události příliš velký zájem. "Disertační práce se píší o něčem jiném. I když archivy jsou otevřené a bylo by možné v nich najít pro historiky zajímavé věci," poznamenává Krom.

Podobný názor má i pětatřicetiletý grafik Alexej Ščervin. "Bylo to dávno. Ale k Říjnu mám velmi špatný vztah, předznamenal všechny ruské bídy 20. století," říká. Ani si prý nepamatuje, že by se v poslední době o útoku bolševických jednotek na Zimní palác s někým bavil.

Ščervin však přiznává, že většina jeho známých pokládá sovětskou minulost Ruska za cosi kladného a on sám je se svými názory prý často vnímán jako jakýsi disident.

"Ten svátek jsem měla jako dítě velmi ráda. Vždycky jsme se sešli s příbuznými, prošli se po Něvském prospektu a koupili si balonky," vzpomíná novinářka Světlana Tichomirovová. Podle ní se v 80. letech smysl svátku jako oslavy výročí převratu vytratil a lidé jej vnímali především jako volný den a společenskou událost. "Také to byla jedna z posledních příležitostí projít se po městě v hezkém počasí. Pak většinou začínala zima," podotýká Tichomirovová.

Rusko v současnosti výročí revoluce neslaví, před několika lety je nahradil státní svátek Den národní jednoty, slavený 4. listopadu. "To se úředníci jen pokusili nechat dobu svátku, ale změnit smysl. Jenže ten nový svátek je už úplně nepochopitelný," poznamenává k tomu Krom.

O Auroru mají zájem většinou turisté

A co křižník Aurora, dlouholetý symbol uchopení moci bolševiky, který výstřelem převrat odstartoval? Stále kotví u Petrohradského nábřeží. Dnes už loď se třemi charakteristickými komíny není památníkem revolučních událostí roku 1917. Stala se muzeem ruské námořní historie a lodního stavitelství a sedmý listopad bude jen jedním z řady obyčejných pracovních dní.

"V duši si to každý z nás určitě připomene, ale na lodi se nic nechystá," řekl ČTK ředitel muzea na Auroře Lev Černavin. Od pádu komunismu na počátku 90. let se ale expozice v prostorách lodi příliš nezměnila a tak stále většinu vitrín zabírají informace o námořnících z Aurory, kteří se zapojili do "Velké říjnové socialistické revoluce".

"Aurora je snad jedinou lodí světa, která se ve 20. století zúčastnila čtyř válek," upozornil ředitel. Na mysli má rusko-japonskou válku v roce 1905, kde Aurora přežila tvrdou porážku ruského loďstva u Cušimy, první světovou válku, ruskou občanskou válku a druhou světovou válku. Stárnoucí plavidlo tehdy pomáhalo obráncům Leningradu.

Od roku 1948 kotví Aurora na svém nynějším místě u Petrohradského nábřeží. První malá muzejní expozice byla otevřena v roce 1956. Od té doby prý plavidlo navštívilo přes 30 milionů lidí. "Chodí Rusové i cizinci, v posledních letech skutečně hodně cizinců," prohlásil Černavin, který jako námořník strávil na ruských ponorkách 25 let života a do výslužby odešel jako admirál.